Epilog

235 22 2
                                    

Kovu nejistým krokem vyrazil ke své družce, která o jeho přítomnosti zatím nevěděla.

Až, když byl dostatečně blízko, se rozhodl ji oslovit: ,,Kiaro?"

Viděl, jak s sebou vlčice při oslovení trhla a narovnala se. Ale stále ležela. Špicovala uši.

,,Kiaro, to jsem já." hlesl a přišel k ní blíže. Vlčice se postavila. Ale neohlížela se.

Přistoupil až k ní a čumákem jí nejistě zajel do srsti na krku.

Vlčice se konečně odvážila se na něj ohlédnout. Ty jeho oči by poznala všude. ,,Kovu..." zašeptala a z oka jí utekla slza.

,,Jsem tady. U tebe." usmál se a přitiskl se k ní.

Vlčice štěstím nenacházela slova. Jen se k němu přitiskla, schovala obličej v jeho srsti a poddala se tomu pocitu, který zažila posledně před pětadvaceti dny. Ale pro ni to bylo jako měsíce, roky...

Liria se usmála a rozhodla se, že je nebude rušit,že je nechá osamotě. Tak odešla.

A Kiara s Kovuem osaměli. Společně si lehli a tiskli se k sobě. Vnímali jen jeden druhého.

,,Miluju tě." vydechli nastejno a spojili své čumáky.

THE END

/Tak je oficiální konec. Popravdě jsem ráda, že jsem tento příběh dokázala obnovit tak rychle. Uh... Teď mám spíš problém s tím, že The Secret of the Night je seklé mou leností.

Pokud budete chtít, tak udělám charakter ask na tuto knihu. Ale abych věděla, že ho chcete, tak musíte napsat, že ho chcete a napište otázky.

Děkuji vám za přečtení tohoto příběhu. ^^\

Boj nebo Mír (DOKONČENO✔️) Kde žijí příběhy. Začni objevovat