Boj nebo Mír (DOKONČENO✔️)

Kapitola 11

Kovu přiskočil k bílé vlčici. ,,Kiaro, jsi v pořádku?" zeptal se ihned a sklonil k ní hlavu. Pozoroval ji starostlivým pohledem.

Ona ho jen pozorovala vykulenýma očima neschopná slova.

,,Kiaro?" oslovil ji tiše.

,,Co se to stalo?" vydechla nakonec.

,,Já..." zaváhal vlk a zahleděl se vlčici do akvamarínových očí. ,,Kiaro... Nedokážu si představit, že bys... Zemřela. Kdybys zemřela, zemřel bych taky. Záleží mi na tobě. Mám tě rád, hrozně moc. Prostě... Musel jsem tě chránit, musel." Mluvil naprosto vážně a hleděl jí při tom do očí. Ona mu pohled oplácela. Věřila mu, protože v jeho očích nebyl žádný náznak legrace, posměchu či ironie a sakrasmu. Byl upřímný. Myslel to smrtelně vážně.

,,Kovu, já-"

,,Prosím, vím, že zním jako blázen. Ale myslím to vážně. Od té chvíle v té noře, kdy jsi plakala a já tam byl... Jsem byl... Jsem na tebe neustále myslel, tvá tvář mě pronásledovala v noci i ve dne. Neustále jsem na tebe myslel. Tys na mě každou noc promlouvala." začínal znít zoufale.

Ona jen mlčela a kulila na něj oči.

,,Pochopil jsem, co se děje... Alespoň u sebe jsem to pochopil." povzdechl si.

Kiara nevěřila vlastním uším. Kovu prožíval to samé, co ona! Nemohla tomu uvěřit. Vážně ne. On vážně prožíval to samé, co ona?

Ohromeně vydechla. ,,Kovu... Nevím co říct." zašeptala a z oka jí utekla malá slzička.

,,Nemusíš říkat nic, Kiaro." řekl tiše a lehl si vedle ní.

,,Řekl jsi všechno, co prožívám já. Prožíváš to, co já." řekla tiše. ,,Víš, co to znamená?" zeptala se.

Kovu nejistě kývl. ,,Ano. Ano, vím." řekl tiše a přiblížil k ní hlavu. Kiara neodporovala, naopak se k němu též přiblížila.

,,Jsme... Jsme druhové." zašeptala vlčice, a než se nadála, tak se k ní vlk natiskl a přitiskl k jejímu čenichu svůj čenich.

Vlčice zavřela oči a poddala se pocitu štěstí a lásky. Nikdy by rozhodně nečekala, že se zamiluje zrovna do Kovua- jejího nepřítele prakticky od let, kdy byli vlčata.

Kovu by zase nečekal, že by se dokázal kvůli jedné vlčici tolik změnit. Kdyby mu někdo před měsícem řekl, že se zamiluje a najde si družku, tak by se nejdřív vysmál a pak ho potrestal za takovou opovážlivost a drzost něco tak směšného říct.

Po chvíli se oba odtáhli a zadívali se na sebe, přesněji si navzájem hleděli do očí.

Kiaru pak něco trklo. Myšlenka. ,,Co když nás najdou? To, co se stalo nenechají jen tak být. Budou nás hledat."

Kovu se ale konejšivě usmál a olízl jí čenich. ,,Neboj se. Zamaskoval jsem naše pachy hlínou a listím."

Kiara se mírně uvolnila a s úsměvem kývla. Pak jí na mysl ale vlezla další otázka. ,,A co bude teď?"

Kovu se pousmál a víc se k vlčici přitiskl. ,,Teď nic. Jen my dva." řekne tiše a začne své milované vlčici čistit srst. Olizoval ji všude, kam dosáhl. Vdechoval její pach a vnímal poklidný dech jeho družky.

Kiara plně vnímala každý jeho dotek, plně vnímala jeho nádherný pach a dech, který se setkával s její srstí. Slastně mhouřila oči a klidně funěla.

---

,,Co myslíte, že bude teď? A proč Kiara Kovua vůbec napadla? A jakto, že se Kovu té bílé vlčici nedokázal ubránit? A ty? Ty taky ne?" zeptala se zmateně Emerald.

,,Nevím... Bylo to divné... Jako by Kiaru něco posedlo. Jako... Vyměněná- vzteklá a agresivní..." zachtraptěla Vittany.

,,Není normální... Že by se z toho pobytu tady zcvokla?" zavrtěl hlavou Nuko.

,,Nedali jsme jí nějakou nakaženou kořist?" ozval se Duke.

,,Blbost. To bychom pak byli cvoci všichni." zavrtěla hlavou Emerald.

,,Nevím... Ale měli bychom Kiaru s Kovuem najít dřív než Kiaře přeskočí ještě víc." řekne rozhodně Nuko a postaví se.

,,Pravda. Jak se řeklo, vyrazí se za Kiařinou smečkou. Třeba chce Kiara využít Kovua jako zajatce a vymění ho za něco jiného." zamyslel se Duke.

Vittany jen ležela a pozorovala je. V duchu se musela chválit za svůj herecký výkon. Tohle totiž bude ještě zajímavé.

,,Vittany, ty bys měla se Saphire počkat tady, musíš si odpočinout a nabrat síly. My Kovua přivedeme." řekl Duke, sklonil ke své družce hlavu a olízl jí čenich. Vittany se na svého druha podívala a s falešným úsměvem kývla.

Duke se narovnal, pohlédl na svého bratra a dceru a kývl.

Rozeběhli se společně do lesa přímo k hranicím.

---

Ruby vběhla do tábora. Uši měla našpicované a rozhlížela se. Její rodiče, její bratr i Liria spozorněli.

,,Nuko, Duke a Emerald překročili hranice!" štěkla nakonec.

Liria vyskočila na nohy a seskočila z kamene. ,,Co tu chtějí?" zavrčela.

,,Nevím. Ale cítila jsem je. A míří sem." odpověděla Ruby hned.

Teď už i Belle a Tion vstali a přišli blíž.

Liria se zachvěla a na chvíli stáhla uši. Přeci jen mohou chtít cokoliv. A nebo chtějí něco sdělit. Třeba zprávu o tom, že je Kiara mrtvá!

Belle pohlédla na svého syna. ,,Schovej se, Ametyste!" A nemusela to říkat dvakrát, malý vlček pohotově zareagoval, vyskočil na tlapičky a vystřelil do jeskyně. U vchodu mu to ale podklouzlo a ke svému pelíšku se doslova svezl na bříšku.

Liria svůj pohled zabodávala do lesa, kde se objevily tři černé siluety vlků. Ihned se zamračila a nasadila vůdčí postoj. Jenže se jí moc nedařilo být přesvědčivá, strašně se třásla.

Tion se postavil společně se svou družkou po jejím boku a vedle nich se postavila Ruby. Všichni stáli v obranné pozici.

Nakonec do tábora vběhli tři černosrstí vlci.

Navzájem se skupiny propalovaly pohledem.