New-found - Znovu nalezená /Teen Wolf/

1 kapitola - měsíc po smrti

Scott

„Dneska je to měsíc viď?“ seděl jsem na posteli, když můj nejlepší kámoš Stiles vešel do mého pokoje. Viděl jsem na něm stejný zachmuřelý výraz, jaký jsem měl i já. Měsíc od smrti Allison Argentové. Ach jak moc se mi po ní stýskalo. Vím, že jsem sobec, že mám teď Kiru, ale tak nějak se nedokážu zbavit pocitu, že nikdy nebudu nikoho milovat tak jako Allison. Zemřela v boji, když polevila v ochraně, aby zachránila Isaaca Laheyeho. Tehdy nás vlastně zachránila jako vždycky. Vymyslela zbraň proti nesmrtelným nepřátelům.

   Nezmohl jsem se ani na odpověď, jenom jsem přikývl. Cítil jsem na sobě jeho pohled, ale i tak jsem nevzhlédnul, prohlížel jsem si svoje ruce, měl jsem v nich tolik síly, a přesto jsem ji nedokázal zachránit.

   Po chvilce si Stiles sednul vedle mě a opřel si lokty o kolena.

   „Už se ti ozvala Malia?“ zeptal jsem se ho raději, než abych myslel na Allison.

   „Nope. Ani Peter neví kde je.“

   „Pochybuji, že by se Peterovi vůbec ozvala,“ Malia byla členkou naší party, která chodila se Stilesem, před týdnem nepřišla do školy a ani se nikomu z nás neozvala. Měli jsme o ní strach a zkoušeli jsme po ní pátrat, ale všechno bylo marné, jako by se po ní slehla zem.

   „Chlape, my jsme úplně v hajzlu“ lehnul si na záda na postel a dlouze vydechnul.

   „Máme k tomu důvod“ udělal jsem to samé jako on. V noci jsem toho moc nenaspal a myslím, že jsem na chvíli usnul.

Stiles

                                                                

   Od té doby, co Malia zmizela, skoro vůbec nespím. Chybí mi to, jak mě každou noc objímala, al nejvíc mě probouzejí starosti. Sama by nezmizela, musel ji někdo unést a je mrtvá, nebo ještě žije? Nicméně z důvodu mé nespavosti, jakmile jsem se převalil na záda, okamžitě jsem usnul.

   Ze spánku mě probudil jekot. Okamžitě jsem věděl, kdo ječí.

   Lydie

   Lydie, byla moje nejlepší kamarádka. Bylo to celkem ironie, když si uvědomím, že jsem do ní byl skoro věčnost zamilovaný, nepamatuji si vůbec, kdy to přestalo, nic méně, Lydie byla ten nejchytřejší člověk, kterého jsem kdy potkal a zároveň byla i Banshee. Měla schopnost, předpovědět smrt podle zvuků, a aby se dokázala lépe soustředit, ječela a právě tenhle jekot mě probudil.

   Než jsem dokázal vstát Scott už byl na nohou, ale vypadal taky rozespale, nejspíš toho naspal stejně asi jako já. Vyběhl z pokoje a já hned za ním. Nejspíš kvůli té rozspalosti, nedokázal zapnout, ještě svoji vlčí rychlost a tak jsem byl hned za ním. Seběhli jsme schody, div jsme se nepřerazili. Jeho dole ještě zdržel táta otázkou Co se tady děje? Zatímco já hned vyběhnul ze dveří. Lydie stála hned před nimi. Málem jsem do ni narazil.

   „Lydie, co se stalo?“ až teď, když se mi ulevilo, jsem si uvědomil, jak jsem se o ní bál. Chytnul jsem ji za rameno, abych ji utěšil, ale ona po mé ruce šlehla vražedným a zdálo se mi to nebo i lítostivým pohledem a já to pochopil tak, že mám tu ruku dát dolů.

   „Co se stalo?“ vyběhl ze dveří Scott s úplně stejnou otázkou.

   Lydie se zhluboka nadechla a pak spustila: „chtěla jsem… jen… dneska je to měsíc a já… napadlo mě, že tady budete… a když jsem došla ke dveřím, něco jsem uslyšela. Nejdřív jsem tomu nerozuměla, ale pak to bylo hlasitější… slyšela jsem, jak někdo šeptá Allison, Allison… pořád dokola a pak jsem to ucítila…“

   „Ucítila, co?“ naléhal Scott, nejspíš vyvedený z míry z toho šeptání, protože jinak by na Lydii nedoléhal.

    „Něco přijde, hodně brzy, něco špatného přijde a cítila jsem s tím spojenou smrt a nejen jednu…“