New-found - Znovu nalezená /Teen Wolf/

6 kapitola - Veterina

Scott

Vzít Isaaca nebylo tak jednoduché, jak se nejdřív zdálo. Je o hlavu větší než já a vypadá těžší než je. Vzal jsem ho za ruce a Stiles za nohy. Cupitali jsme přes školní chodbu. V duchu jsem doufal, že nikoho nepotkáme, protože by se to opravdu špatně vysvětlovalo. Naštěstí jsme zvládli odnést Isaaca až k autu, aniž by nás někdo zpozoroval. Hodili jsme ho na kapotu, protože bychom ho asi hodně těžce rvali na zadní sedadlo a hlavně by nás mohl napadnout, kdyby se probudil.

   Furt mi nešlo do hlavy, jak mě mohl tak překvapit. Jsem alfa, měl bych ho umět porazit, ale on jako by se svému vlkovi poddal. Přitom on byl první, kdo z Derekovy trojice našel něco díky čemu se ovládal. Díky svému otci se dokázal neproměnit, ale teď jako by na to zapomněl a mě ho bylo líto.

   „Není ti divný, že jsme nikoho nepotkali?“ vyrušil mě z přemýšlení Stiles.

  „Hmmm?“ úplně jsem ho nechápal.

  „Nespali jsme dlouho, jen asi hodinu, většinou tady bývají učitelé mnohem déle. Jak to, že tady nikdo není?“ no jo měl pravdu, na parkovišti bylo jenom Stilesovo auto a moje motorka.

    „Něco se děje“ poznamenal ještě Stiles.

   „Zase. Raději pojedu s tebou, co kdyby se Isaac probudil. To je naše současná starost. To co se děje, budeme řešit pak.“

    „To je v pohodě, já to zvládnu sám. K Deatonovi je to kousek. Hlavně už pojeďme“ přikývnul jsem a nasedl na motorku.

                                                                   . . . . . .

Deaton nám potvrdil, že Lydie přežije. Před tím si nebyl jistý, jestli nemá náhodou vnitřní krvácení. Naštěstí se potvrdilo, že ne. Prošetřil i Isaaca, prý si ještě chvíli prospí.

   Teď jsme stáli v čekárně, protože si s námi chtěl Deaton promluvit a nechtěl, abychom se dívali na zraněnou Lydii. Byli jsme dohodnuti, že ji vezmeme za chvíli do nemocnice, ale nejdřív jsme potřebovali vyřešit, co se vlastně stalo.

   Popsali jsme mu situaci, každý trochu jinak, ale výsledek byl stejný. Pak jsme nechali Deatna chvíli přemýšlet a čekali na jeho odpověď.

   „V životě jsem nic podobného neviděl“

   „Cože? Už jakou chvíli tady čekáme, abychom mohli odvézt Lydii do nemocnice, a vy nám řeknete, že jste o tom nikdy neslyšel“ Stiles byl evidentně naštvaný, tak, že jsem přemýšlel, jestli se na Deatna nevrhne.

   „Ale jedno je jistá“ pokračoval Deaton dál, jako by Stiles nic neřekl „Claire Isaaca neomráčila“ oba jsme se zatvářili překvapeně.

   „Jak to?“ zeptal jsem se.

   „Protože Claire je obyčejný člověk“

   „Ale to není možné, nikdo jiný tam nebyl“ namítl Stiles.

   „Ale jo byl. Někdo tam musel být. Někdo nás přece omráčil a dostal všechny učitelé ze školy“

   „Otázkou zní, co z toho získal nebo získala“ zamyslel se Deaton, Stiles chtěl něco říct, ale pak jsme uslyšeli hrozný jekot, ale nebyla to Lydia.

  

Claire

   Probudila jsem se a hrozně mě bolela hlava. Vůbec jsem si nevzpomínala, co se stalo. Snažila jsem se zaostřit, ale všechno jsem viděla rozmazaně. Seděla jsem na něčem příjemném a místnost kolem mě byla ocelově šedá. Viděla jsem siluetu někoho vysokého, jak stojí nad něčím položeném na stole. Na chvíli se mi zaostřil zrak a já si všimla, že je to holka a kluk jí chce zranit.

   „Ne“ zařvala jsem a ten kluk se na mě otočil.  Chtěla jsem se mu podívat do obličeje, ale zrak se mi rozostřil ještě více. Přešel ke mně a chytnul mě za krk. Nemohla jsem se bránit a on mě začal škrtit. Nemohla jsem nic dělat a tak jsem začala křičet.

  

Stiles

Když jsme vběhli do místnosti. Isaac držel Clare za krk a drápy ji škrábal na břicho. Byla už v bezvědomí a mě hned napadlo, jestli není mrtvá.

   „Isaacu!“ zařval Scott, ale s Isaacem to ani nehnulo. Deaton naštěstí nezaváhal, šáhnul po nějaké stříkačce a píchnul ji Isaacovi do ramena. Ten pustil Claire a otočil se na nás. Na chvíli se přeměnil z vlka a nechápavě se na nás díval. A pak se skácel na zem a my se vrhli ke Claire.