New-found - Znovu nalezená /Teen Wolf/

7 kapitola - ne moc šťastné shledání

Scott

Zavolali jsme záchranku. Isaaca jsme schovali, aby ho neodvezli taky a řekli jsme, že jsme byli vevnitř ve veterině a že jsme je slyšeli venku křičet a nevíme, co se stalo. Sežrali nám to i s navijákem a odvezli si je sanitkou do nemocnice. Mezitím jsem zavolal mámě, aby to domluvila, aby byla Lydia a Claire na stejném pokoji a pak jsem ji popsal, co se stalo. Nabídla nám, že můžeme Isaaca taky přivést, prý mu dá nějaká sedativa, aby se nedokázal probudit, ale mohl by mluvit. Deaton nám tentokrát přísahal, že tohle vydrží několik hodin. Znovu jsme ho narvali do dodávky, kterou Stiles jezdil, protože měl jeep v opravně a odjeli odvézt Isaaca za mámou.

Stiles

Seděl jsem schoulený v křesle. Bylo něco kolem desáté večer. Když jsme odvezli Isaaca do nemocnice, nikdo mi nechtěl říct, jak je na tom Lydie, a tak nás Scottova máma poslala domů, abychom se převlékly, a tak, protože například moje oblečení z kotelny dost táhlo.

   Zpátky jsme se vrátili asi v devět. Všechny tři jsme našli na jipce. To kvůli Claire. Byla na tom hodně blbě. Měla malou šanci na přežití. Všude kolem ní pípali přístroje. Divil jsem se, že nás k ní pustí, prý její šanci na přežití moc neovlivníme. Lydie byla v pořádku, měl jen rozražené obočí a pohmožděnou ruku a Isaac byl pod sedativy. Měl by se každou chvíli probudit, vlastně na to čekáme už hodinu. Potřebujeme se ho zeptat, co se mu stalo, protože to je jediná šance. Únava mu brání se proměnit, a tak by to mohl být ten starý Isaac.

   Zrovna když jsem chtěl říct, že se snad neprobudí, sebou začal házet. Já i Scott, který seděl na parapetu, jsme vyskočili a přešli k němu.

   Chvíli sebou házel a pak z ničeho nic otevřel oči. Byly jasně žluté, jako vlkodlačí, ale obličej mu zůstával pořád lidský. Podíval se na nás a vypadal víc než zmateně.

   „Scotte? Co se stalo?“ zeptal se a my jsme oba vykulili oči.

   „Co se stalo?“ zopakoval jsem znovu naštvaně. Chtěl jsem se po něm skoro vrhnout, jak jsem zuřil, ale Scott mě rukou zastavil a prohlížel si Isaaca od hlavy k patě.

   „Ty si to nepamatuješ?“

   „Co si nemám pamatovat?“

   „Skoro si zabil jednu holku. Teda vlastně zabil. Ještě žije, ale ne na dlouho“.

Isaac

   Zvednul jsem se na loktech, ale okamžitě se mi zamotala hlava. Něco mi museli dát. Hned, jak jsem na to pomyslel, zapíchalo mě v lokti a já si uvědomil, že tam mám kanylu.

   Otočil jsem se vedle a spatřil ji. Holku s hnědými vlasy a drobnou postavou schovanou pod prostěradle, tu kterou jsem neviděl už pět let.

   Okamžitě jsem si vytrhl kanylu z ruky. Scott a Stiles se mně snažili zastavit, ale neměli šanci. I když jsem byl malátný a hodně se mi točila hlava, vstal jsem. Scott mě chytnul za rameno, ale já se na něj podíval tak, že mě raději pustil. Byl jsem větší a hlavně si byl jistý, že nechci nikomu ublížit. Zatím. Dokud se nestanu vlkodlakem.

   Pevně jsem se chytnul Claiřiný postele, protože jinak bych spadnul. Měla pohmožděný obličej, krk v límci a z břicha ji vedlo několik trubiček.

   „To já?“ zeptal jsem se, ale znal jsem odpověď.

   Cítil jsem, jak ze sebe vydali něco jako souhlas. Moje oko na chvíli spatřilo i Lydii. Té jsem nejspíš ublížil taky. Ale ta to přežije, zatím co Claire ne. Jak jsem to mohl dopustit, abych byl tak moc ovládaný něčím ve mně.

   Chytnul jsem ji pevně za ruku. Stiles na mě vykřiknul, ale zmlknul, když si všiml, že ji chci odebrat bolest.  Soustředil jsem se, jak jen jsem mohl. Cítil jsem její bolest, ale nepřestal, dokud se mi nezatmělo před očima. A držel jsem ji ještě chvíli poté, co jsem ztratil pevnou půdu pod nohama.

Stiles

Isaac najednou chytil Claire, jako by ji chtěl ublížit, vykřiknul jsem, ale pak jsem si uvědomil, že ji chce jenom odebrat bolest a zmlknul jsem. A pak se Isaac najednou skácel, nejspíš těmi sedativy. Společně jsme ho zvedli a položili na postel. Byl jen částečně při vědomí, ale za žádnou cenu nechtěl pustit Claire.

   Podíval se na nás kalnýma očima, ale mě bylo jasné, že nás nevidí, že vidí něco jiného.

   „Och, co jsem ti to udělal Claire?“ zamumlal.

   „Jak to, že zná její jméno?“ otočil jsem se na Scotta, ale pak Isaac zamumlal, ještě něco, co nás oba položilo na lopatky.

   „Má malá milovaná sestřičko. Co jsem ti to udělal? Dokážeš mi někdy odpustit Claire?“ a pak padl do úplného bezvědomí, jenom její ruku držel pořád a bolest do něj taky nepřestala vplouvat.

   „Isaac má sestru“ vypravil jsem ze sebe.

   „A zabil ji v stavu nepříčetnosti“ dodala Lydie za námi, která nás už asi nějakou chvíli poslouchala.

_________________________________________________________________________

Vím, že jsou teď ty kapitoly hrozně krátké a omlouvám se za to, ale slibuji, že ta příští už bude delší. :)