New-found - Znovu nalezená /Teen Wolf/

11 kapitola - otázky a omráčení

Scott

 „A mami seš si jistá, že je v pořádku?“ ptal jsem se jí už asi po milionkrátý.

   „Já nevím. Nevím, jak vaše vlkodlačí tělo funguje. Nicméně, srdce mu buší pravidelně a klidně, takže bych odhadovala, že mu teď nic není. Myslím, že ta krev byla jen pozůstatkem předávání bolesti jeho sestře,“ nechtěl jsem na mámu tlačit, ale trochu jsem se o Isaaca bál. Ale byla pravda, že od té doby se cítil dobře.

   Teď jsme stáli na chodbě před pokojem, kde ještě včera leželo plno mých přátel. Ale vzhledem k tomu, že se Claire už cítila dobře, stejně tak Isaac a Lydie, musela nás mamka z pokoje vyhodit, aby tam mohli dát dalšího pacienta. Stepoval jsem na místě před mámou, Stiles stál opodál opřený o zeď a přemýšlel a Lydie s Isaacem seděli na sedačkách. Všichni jsme čekali, než se Claire převlékne a já je doprovodím k nám domů. Děkoval jsem teď mámě, že ze začátku, ještě než se stala sestřičkou, chtěla pronajímat svůj dům, jako malý hotel, a díky tomu teď máme ještě nějaké volné místnosti. Nevím, kam by jinam Isaac a Claire šli.

    „A co se týče té vlkodlačí stránky?“ zeptal jsem se, i když jsem věděl, jak moc tím mámu otravuji.

    „Napsala jsem mu prášky na zklidnění, měli by mu udržet tep tak nízký, že by se neměl přeměnit. Ale doporučovala bych mu nechodit do školy, mohl by se tam rozrušit a přeměnit. Jak se cítíš Isaacu?“ zeptala se ho a sklonila se k němu. Seděl na kraji nemocniční židličky, lokty se opíral o kolena a zároveň si jimi podepíral hlavu. Teď se však napřímil a věnoval nám pozornost.

   „Malátný, unavený a rozhodně lidský“ zachroptěl.

   „Budeš si moct odpočinout hned, jak dojdete k nám domů“ řekla mu máma a odešla, protože ji někdo volal.

   „Kéž bych tak mohl spát“ zamumlal Isaac v domnění, že ho nikdo neslyší. Já ho slyšel.

   „Proč? Ty nespíš?“ zeptal jsem se.

   „Ne. Mívám příšerné noční můry“ zase si položil hlavu do dlaní.

   „Isaacu budeš nám toho muset hodně vysvětlit“ promluvil Stiles. Otočil jsem se a propálil ho pohledem.

   „Přece to nebudeme řešit teď“ napomenul jsem ho.

   „Ne, to je v pohodě. Jen popravdě nevím, jak vám to vysvětlit“ oba jsme se podívali na Isaaca a než jsem já stačil vytvořit v hlavě nějakou kloudnou otázku, Stiles už se ptal.

   „Tak začneme s tím, kde si byl?“

   „To vím jenom tak napůl. Vím, že když jsem odjížděl, byl jsem v pohodě. Teda nebyl, ale ovládal jsem se. Jenže se to zhoršovalo, nejdřív to byly jenom noční můry, pak jsem měl dokonce vidiny i přes den a právě když začaly ty vidiny, přestal jsem se ovládat. Nejspíš to bylo tím, že když se tomu poddáš, necítíš nic a já jsem toužil necítit nic, jenže pak jsem se začal být, že začnu ubližovat, ale to už jsem to neovládal. A pak jsem se probudil na nemocničním pokoji a vedle mě ležela moje sestra, která umírala“ dořekl to, Stiles chtěl něco ještě dodat, ale zrovna přišla Claire a všechna pozornost se obrátila na ní. Byla opravdu krásná, i v Lydiině oblečení, které na ní trochu plandalo. Dokonce i Isaac se zvednul. Chtěl svou sestru obejmout, ale ona se najednou zatvářila hrozně vystrašeně a pak se skácela k zemi.

   Rozeběhnul jsem se k ní společně s Isaacem, ale mezitím vykřikla Lydie, podíval jsem se jejím směrem. Chvilku to vypadalo, jako by ji někdo škrtil, ale pak se snesla k zemi v mdlobách. Ihned jsem se podíval na Stilese. Chvíli tam jenom stál, ale pak se najednou zhroutil taky, tentokrát to vypadalo, jako by mu někdo ubalil pořádnou do obličeje.

   „Scotte!“ vykřiknul Isaac. Nejdřív jsem nechápal, co se mu děje, ale pak ukázal na ruku. Vypadalo to, jako by tam měl důlek. Nevěděl jsem, co to je.

   „Injekce s uspávadly“ zamumlal Isaac a já se mohl jenom dívat, jak to na něj působí a jak se kácí na zem.

   Zůstal jsem poslední vzhůru. Otáčel jsem se kolem sebe a hledal nějaké stopy po pohybu. A pak jsem jenom uslyšel dívčí hlas, který řekl „dobrou noc“ a před očima se mi zatemnilo.