New-found - Znovu nalezená /Teen Wolf/

2 kapitola - prostě úplně obyčejný den v Beacon Hills

2 kapitola

Stiles

Hned jakmile nám včera Lydia oznámila svoji předpověď, zazvonil ji mobil, máma ji kvůli něčemu potřebovala doma. Viděl jsem, jak se zachmuřila, a proto jsem ze zvědavosti nakoukl přes její ramena, na displeji měla svojí a Allisninu fotku. Náhle jsem to pochopil, ale ona se najednou otočila a vzhledem k tomu, že jsem stál těsně za ní, jsme se teď dívali na sebe tváří v tvář. Naše obličeje byli od sebe jenom asi 10 centimetrů.

   „Stilesi Stilinski, je nezdvořilé očumovat někoho mobil, když k vám stojí zády“ pronesla vážně, čímž mi přerušila moje myšlenky na vzdálenost mezi našimi obličeji. Vlastně jsem nepřemýšlel jenom nad tím, napadlo mě, jak jsem byl do Lydie zamilovaný a jak to zmizelo. No teď když jsem měl tak blízko ty její zrzavý vlasy, uvědomil jsem si, že tu touha dotknout se jich, zase tak úplně nevymizela, ale samozřejmě ta touha políbit ji už jo. Nejspíše kdybych ji teď políbil, představoval bych si u toho Malii a zhnusilo by se mi to.

   „Omlouvám se Lydie, paní Lydie Martinová“ ustoupil jsem a usmál se, doufám, že ten úsměv nevypadal tak nervózně, jak jsem se z nějakého mně neznámého důvodu cítil.

   „Mějte se hoši“ usmála se na nás, jako by se před chvílí nic nestalo, myslím, jako by nám neřekla, že přijde něco špatného a někdo zemře a pak odešla.

   „Kámo rýsuje se nám tady pěknej trojúhleník“ zavtipkoval Scott, ale mě to zase tak vtipné nepřipadalo.

   „O čem to mluvíš? Hej měl by ses přestat dívat s mámou na telenovy“ dal jsem mu pěkného placáka do zad, i když on to samozřejmě nemohl ani cítit, je přece vlkodlak.  

   „Pojď, zalezeme dovnitř“ vybídl mě a otevřel mi dveře, ještě se u toho uklonil jako nějaký sluha. Udělal jsem takové to, když si žena nadzvedne sukni, dá nohy do kříže a sehne se jakoby do dřepu, zasmál jsem se a vešel dovnitř. Zbytek večera jsme buď to hráli videohry, nebo koukali na telku.

    Teď už byl další den. Pondělí, nejhorší den z celého týdne. Třetí hodiny, následující jsem měl mít Angličtinu. Bral jsem si učebnici angličtiny, když mi někdo položil ruce zezadu na ramena a bafnul na mě. Vykřikl jsem jako malá holka a hned se za to začal stydět.

   „Ječíš jak holka Stilinski“ napodobil hlas našeho Couče Scott.

   „No jo no“ zamumlal jsem.

   „Hoši máme problém“ přiřítila se k nám Lydie.

   „Jakej?“ měl jsem chuť říct k tomu ještě zase, ale rozmyslel jsem si to. Lydia se ve svých předpovědích nikdy neplete.

   „Co si viděla Lydie?“ naléhal Scott, když nic neříkala.

  „Nejde o to, co jsem viděla nebo slyšela. Tentokrát to nemá s mými schopnostmi nic společného. Jde o to, že zmizel.“

   „Kdo?“ vyslovili jsme oba naráz.

  „Liam.“

   Scott

Po tom, co nám Lydia řekl to o Liamovi jsem prohledal snad celou školu, umínil jsem si, že prohledám i jeho dům a okolí, ale něco ve mně mi říkalo, že ho nenajdu. Děje se tady něco divného. Někdo unáší lidi, nebo spíše vlkodlaky a ještě ty v mé smečce. Pořád jsem se uklidňoval, že ho třeba potřebovali doma nebo tak něco, ale bylo to jen plachá naděje. Místo toho jsem teď seděl na poslední hodině dějepisu a četl si zápisky na tabuli. Na chvíli se mi rozostřil zrak, a když jsem zase zaostřil, tak byli nějaká písmenka zvýrazněná. Chvíli jsem na to koukal, ale pořád jsem to nemizelo.

A,N,S,L,O,I

   „Hej Stilesi“ okřiknul jsem Stilese, který seděl hned přede mnou, ale když jsem se podíval zpátky na tabuli, písmena se vrátila zase do normálu.

  „Co je?“

  „Nic“ zasunul jsem se hlouběji do lavice a nechal svoje myšlenky jen tak proudit.

   Jediná kloudná věta, která mě napadla byla přestane to někdy bolet?