New-found - Znovu nalezená /Teen Wolf/

8 kapitola - Nemocniční pokoj

Lydie

 Zranění, které jsem utrpěla, nakonec nebyla tak vážná, jak se zprvu zdála. Scottova matka mi hned další den řekla, že pokud chci, můžu jít domů. Nechtěla jsem jít domů, samozřejmě, protože jediné, co mě doma čekalo, byl prázdný barák a vzkaz od rodičů, že jsou pryč, ale aspoň už jsme nemusela v nemocničním hábitu ležet na posteli.

   Vzhledem k tomu, že rodiče jsou teď na obchodní cestě v Evropě, musela jsem poprosit Stilese, aby mi přinesl nějaké oblečení. Jenom, co jsem to vyslovila, mě dvakrát píchlo u srdce. Poprvé, protože o tohle se stará nejlepší kamarádka, jenže ta moje byla mrtvá a podruhé, protože ani ne před půl rokem do mě byl bezhlavě zamilovaný a udělal by pro mě všechno. Byl by nadšený, že mi může donést oblečení, byl by nadšený, jenom z toho, že jsem ho já, Lydie Martinová, o něco požádala. Teď to dělá z kamarádství, za což jsem taky vděčná, ale není to, co chci. Ale takový už je můj život. Věčná smůla v lásce. Můj první kluk se změnil na ještěrku a pak se odstěhoval do Londýna, pak jsem líbala Petera, Derekova strýce a otce Malii, můj další kluk alfa-vlkodlak zemřel a teď mi nezbyl už ani Stiles, o kterého bych vlastně stála asi nejvíc. Ne, že by nějak vadilo, že má holku, to ne. S takovýma jsem chodila už před tím, vždycky ji kvůli mně opustila, takový vliv jsem měla, ale Malii unesli, takže on teď má starosti jenom o ní, což asi nepřekonám, i když chvíli to vypadalo, že umřu, teď jsem zase v pořádku a Stiles je jenom Maliin.

   Ale já jsem na tom zdaleka ani tak nebyla nejhůř. Podle toho, jak mi to kluci vyprávěli, to vypadá, jako bychom si blízkost smrti předávali. Nejdřív jsem na tom nejhůře byla já, mysleli si, že vnitřně krvácím a báli se, jestli nemám zlomená žebra, aby mi neprotrhli plíci.

   Pak na tom byla hodně špatně Claire, na které se vyřádil Isaac. Nevím, jestli jsem nebyla jediná, kdo si to myslel, ale ani na vteřinu mě nenapadlo, že by to byl opravdu Isaac. Nikdy by nikomu neublížil, ne po tom, co mu tak ubližoval jeho otec. A nám vůbec ne. Scott byl jeho alfa a všichni jsme byli součástí smečky, i když na nějakou dobu odjel. Ale myslím, že obavy se vytratili hned po tom, jak reagoval na Claire a taky po tom, když nám řekl, že je to jeho sestra.

    Nějakým záhadným způsobem z ní začal odčerpávat bolest, ale pořád, bez přestání. Nikdy jsme nic podobného neviděli. Ležel na posteli, držel ji za ruku a v žíly mu viditelně zčernaly a bylo vidět, jak tudy něco proudí. Jenže zatímco Claire se zlepšovala, Isaac se zhoršoval. Byl v bezvědomí už skoro celý den, dýchal jenom mělce a srdce občas vynechávalo. Přesto se zdálo, že jeho vlčí tělo s tím stále bojuje a nevzdává to. Jako byl na nějaké hranici, která je dost špatné, ale dolu už nepůjde.

   Seděla jsem zrovna na už ustlané posteli, kterou stejně asi ještě budou muset ustlat znovu, protože se pode mnou stoprocentně vytvořil dolík. Díval jsem se na postele před sebou, kde ležela Claire a Isaac a zkoumala, jak moc si jsou podobní. Mají stejnou barvu vlasů, takovou trošku vybledlejší hnědou, ale ne tolik, aby to vypadalo blbě, ale Isaac je má kudrnatý a Claire víceméně rovný. Měli stejný nos a podobný umístění úst, jinak si moc podobný nebyly.

   Asi každých pár vteřin jsem si ďoubala v uších, hučelo mi v nich a bylo to dost nepříjemné. Čas kdy jsem čekala na Stilese, až přijde z domova, jsem si krátila akorát tak tím, že jsem pohupovala nohama. Po chvíli mě přestalo bavit i to, a tak jsem přestala. Za nějakou chvíli mi začalo bzučet v uších víc, myslela jsem si, že je to nějaký lékařský příznak, ale pořád se stupňovalo, až to přešlo v pípání. Až moc dlouho mi došlo, co to pípání označuje, zvedla jsem oči a podívala se na jeden z monitorů. Isaac měl zástavu. Zvedla jsem se, ale nevěděla jsem, co mám dělat. Musejí tady mít nějaký alarm, který přivolá sestru. Ale, co kdyby nepřišla Scottova matka, ale někdo jiný a viděl by proudící bolest. Ne, Scottova mamka musela všechny alarmy vypnout. Naštěstí ji před chvílí začala služba, vyběhla jsem na chodbu, našla jsem ji hned, stála na informacích a něčeho si uždibovala. Přilítla jsem tam zničená. V žebrech jsem pociťovala neuvěřitelnou bolest a v noze taky, aniž bych věděla, že se mi s nohou něco stalo. Hned pochopila, že se něco stalo. Vyběhla do Isaacového pokoje a já kulhala, co nejrychleji, za ní. Když jsem tam dorazila, byla jsem úplně zničená, musela jsem se opřít o zeď, abych nespadla. Všechno se se mnou točilo, ale i tak jsem stačila rozeznat, co se děje, protože ono se vlastně nedělo nic. Isaac byl v pořádku, tep měl normální a tlak taky. Jediný rozdíl byl v tom, že se odpojil od Claire a mezi nimi už nepulzovala bolest, tedy v něm ještě trochu jo, ale už nebylo skoro poznat.

   „Přísahala…bych, že když…jsem…vybíhala, měl…srdeční...zástavu“ vykoktala jsem ze sebe, ale pak se najednou svět zatočil moc a zem se zhoupla a já cítila, jak se mi podlamují kolena. Naštěstí mě někdo chytil. Myslela jsem si, že je to Scott, protože má dobré reflexi, ale když jsem se otočila, všimla jsem si Stilese. Vytáhnul mě na nohy a doprovodil k posteli. V tu chvíli jsem si připadala jako pírko. Ale ten pocit přestal hned, jak mě položil. Noha mě začala hrozně moc bolet, tak moc, že jsem to nevydržela a vykřikla.

   „Lydie, co se děje?“ ptal se mě vystrašený Stiles, ale slyšela jsem ho, jako přes bublinu.

   „Moje noha… bolí… hrozně… moc“ všechno se zahalovalo do bubliny bolesti.

   „Můžu…udělat…pro ni… dát…prášky…“ pořádně jsem nerozuměla ani Scottově matce, ale letmo jsem zaznamenala, že otevírá šuplík a pak, že má něco ostrého v ruce. A ta bolest přestala. Musela jsem se dokonce usmát, nad tím, že je mi tak hezky. Ještě než mě to úplně přešlo, došlo mi, co mi asi vpíchla, morfium. Super, teď budu blábolit jako blbec, uvědomila jsem si, ale pak už mě to nezajímalo.  

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Moc se omlouvám za chyby, ale k psaní se většinou teď dostávám až večer, a tak to taky vypadá. Jinak doufám, že se vám kapitola líbila :)