New-found - Znovu nalezená /Teen Wolf/

kapitola 14 - vzpomínky na Allison a Isaaca

omlouvám se, že teď zase chvíli nebyla část, ale přišlo zkouškové období a mě ani nedošlo, že už je konec ledna a na příběh jsem ani nepomyslela, slibuji, že další část bude dřív :)
btw viděli jste nový díl TW?? ta Stydia byla úžasná!!! mám úplně chuť řvát Stydia's happening!!! protože mám pocit, že je to pravda!! :D ♥♥♥♥ 
přeji krásné čtení a doufám, že se vám bude část líbit ;)
s láskou Kate ♥

Stiles

Ráno jsem se probudil a ona ležela pořád vedle mě, ne počkat ležela na mně a dívala se na mě. A pak se ke mně přiblížila a políbila mě. Nejdřív jsem ji nechtěl líbat, ale nemohl jsem si pomoct. Všechno to kazilo jen můj pocit viny.
A co Malia? Šeptal hlásek v mé hlavě, ale ignoroval jsem to a líbal se s Lydii dál. Bylo to tak nádherné! Takovéhle jsem si to vždycky představoval. Sice už jsme se jednou líbali, ale to bylo něco jiného udělala to jenom, abych zadržel dech, ale teď to bylo, protože chtěla. Položil jsem ji ruku na tvář a ucítil jsem něco mokrého. Otevřel jsem oči a na chvíli se odtáhl. Brečela krev. Lydia brečela krev, ale nevěděla o tom. Usmívala se na mě a všiml jsem si, že má i krvavé zuby a tekla ji krev z nosu. Chtěl jsem něco říct, ale v tu chvíli jsem se probudil.

Ve skutečnosti vedle mě neležela. Vstal jsem, vzal si oblečení a seběhl schody dolů. V kuchyni stál táta v uniformě šerifa.
„Kde je Lydia?" zeptal jsem se.
„Jela domů. Dneska ráno se jí vrátili rodiče," oznámil mi a mě se částečně oddechlo. Byl jsem rád, že je v pořádku. Samozřejmě ten sen nemohl být něco jako předpověď, na to je dobrá Lydia, ale i tak jsem se ve mně vzbudil strach. Na druhou stranu mě částečně štvalo, že odešla.
částečně? opravil jsem se v duchu. Znovu jsem si přehrál svůj sen v hlavě a musel jsem si přiznat, ač nerad, že k Lydii Martinové, té nejúžasnější holce s jahodově červenými vlasy pořád něco cítím.

Scott

Musel jsem to udělat. Věděl jsem, že na tom není pořád dobře, ale prostě jsem se musel zeptat. Vydržel jsem mlčet celý týden, ale teď už to nešlo. Vyšel jsem schody a zaťukal na dveře. Ze vnitř se ozval Clairiin hlas „dále!" a já vstoupil.
Usmála se na mě a já na ní. Nebyla tak mladá, vlastně byla stejně stará jako Liam, ale vypadala jako dvanáctiletá holčička. Dokonce se i tak oblékala. Teď na sobě měla dříny, triko a takovou blyštivou vestičku.
„Mohla by si nás nechat o samotě, prosím?" zeptal jsem se a podíval se na Isaaca, jestli třeba nebude protestovat. Seděl na posteli a pozoroval nějaký předmět, co držel v rukou.
Claire přikývla a odcupitala dolů za moji mámou. Claire byla dobrým hostem, skamarádila se s mojí matkou a pomáhala ji s úklidem, nejspíš se cítila nesvá, že spí u cizích lidí a nám zavázaná, že ji poskytujeme přístřeší, tak nám to chtěla nějakým způsobem vrátit. Mohl jsem jí říct, že to dělat nemusí, ale neměl jsem vždycky čas pomoct mamce a věděl jsem, že je toho na ní více než dost.
Sednul jsem si naproti Isaacovi.
„Já vím, že jsem na vás zaútočil, ale já za to vážně nemůžu. Něco se se mnou děje a bez těch prášků, se nedokážu ovládat. Zkoušel jsem myslet na tátu, protože tak jsem se naučil ovládat prvně, ale nefunguje to. Nic nefunguje a omluvil jsem se ti a já nevím, co ještě udělat," odmlčel se a já nevěděl, co říct.
„O čem to mluvíš?"
„No o tom, že jsi se mnou za celý týden nepromluvil a jsi na mě naštvaný. Je to kvůli tomu, že jsem byl pryč, protože já jsem se tady prostě necítil chtěný, ale kdybys zavolal tak se vrátím. Tedy ze začátku, pak už to se mnou nebylo takový slavný a nevím, jestli bych to sem zvládnul." Nevím jak se mi to povedlo, ale všechno co teď řekl, mi šlo jedním uchem dovnitř a jedním ven, soustředil jsem se na to, co držel v ruce. Bylo to Allisnina dýka (nůž, nevím jak se to jmenuje, držel to Isaac v ruce v 3x24, snad víte, co myslím). Instinktivně jsem mu to vzal z ruky. Divně se na mě podíval a já jsem v hlavě hledal vysvětlení, proč jsem to udělal.
„Chceš se pořezat. Víš jak je to ostré?"
„No já nejsem ten, co mu krvácí ruka" podíval jsem se dolů a teprve teď jsem si uvědomil, že jsem se pořezal. Vzal si dýku zpátky a trochu se usmál.
„Před tím než umřela si s tím si s tím občas hrála, jen tak na zabití nudy. Vždycky jsem se na to divně díval, protože mě s tím pořezala, málem dvakrát a tak mi ukázala jak to držet v ruce, aniž bych se pořezal."
Mě to nikdy neukázala pomyslel jsem si.
Isaac se na chvíli zarazil, podíval se na mě a pak zpátky na tu dýku.
„Proto si na mě naštvaný? Věděl jsi, že se mi líbí. Dal jsi mi za to pořádnou ránu."
„Já... věděl jsem, že se ti líbí... ale nevěděl jsem, že..." na chvíli jsem se odmlčel. Vypadalo to, že to ani nedořeknu.
„... že se ji líbím i já?" Vypadal naštvaně, ale nevěděl jsem to jisté. Asi to bral trochu jako urážku, jako bych si myslel, že není on dost dobrý na to, aby se líbil Allison.
„Omlouvám se. Bylo pro mě dost těžké zjištění, že jste spolu něco měli. Ona byla mou první láskou a já nevím... prostě se omlouvám," dořekl jsem to a málem jsem měl slzy v očích. Každé pomyšlení na Allison mě pořád nutilo k pláči.
„To je v pohodě. Neomlouvej se, chápu to. Já částečně jsem se nevrátil kvůli ní. Nevěděl jsem, jestli zvládnu chodit do školy a nemyslet na to, že ona už tam nikdy chodit nebude, ale je tady něco, co by jsi měl vědět..." na chvíli se odmlčel a pak pokračoval „já ji pořád slyším, slyším její hlas a pokaždé mě to nutí se přeměnit a slyším ji i teď... Scotte... utíkej!"