You're not as bad as I thought

Night walk

Procházela jsem temnou a zároveň tichou nocí, dnes jsem měla službu jakožto primuska. Vyšla jsem na hradby a nasála chladný vzduch. Posadila jsem se na okraj a sledovala okolní krajinu.
Z ničeho nic jsem zahlédla krátký záblesk u Černého jezera.
Že by nějaký student porušoval pravidla?
Mírně jsem se zamračila a vydala se tím směrem.
Přiběhla jsem k místu, kde jsem zahlédla světlo a uviděla postavu muže ležícího na zemi.
Okamžitě se sklonila k muži.
Pohlédla mu do tváře a zatajil se jí dech.
Byl to její učitel lektvarů.
Jeho černé vlasy mu odhrnula z obličeje, naskytl se jí pohled na ránu těsně pod srdcem a spousty krve okolo.

,,P- pane profesore!"

,,Lil..Lili?"

,, Pane profesore všechno bude v pořádku jen vydržte"

Dívka ihned vyndala svou hůlku a vyslala svého patrona se zprávou na ošetřovnu za paní Pomfreyovou.
Dále snažila svého profesora udržet při vědomí.
Stlačovala ránu, aby alespoň trošku zabránila krvácení.

,,Co se vám stalo pane profesore?"

,,Tse, na tom nezáleží. "

Hermiona si tiše povzdechla nad jeho paličatostí.
Pak k ní ale natáhl svou bledou ruku a dotkl se její tváře, která oproti ní byla téměř horká.

,,Jsi jí tak podobná, jak je to jen možné?"

,,Komu jsem podobná pane profesore?"

,,Vypadáš téměř jako ona.."

Tiše se zasmál a palcem jí přejel po tváři. Zadívala se do jeho obsidiánových očí a na chvíli se v nich ztratila. Byli tak krásné.

,,Notak, pane profesore vydržte to, kdo by nás pak učil lektvary?"

Snažila se zavtipkovat mladá brunetka.
V tu chvíli se kolem nich objevila profesorka Pomfreyová s McGonagallovou.
Lékouzelnice se ihned dala do ošetřování zraněného a jakmile byl jeho stav vhodný přenesla jej k sobě na ošetřovnu.
Mladá Nebelvírka se mezitím otočila na ředitelku své koleje.

,,Bude profesor Snape v pořádku?"

,, Ovšem, že ano i když to nebude lehké věřím tomu že se uzdraví. Ale slečno Grangerová musím se vás zeptat, co se zde stalo?"

,, Byla jsem zrovna na své pochůzce když jsem si všimla záblesku tady u jezera, bylo mi to divné a tak jsem se sem vydala a našla zde profesora Snapa. Nic víc bohužel nevím. "

,, Dobrá, mám na vás jednu žádost, nikde a nikomu se o této události prosím nezmiňujte."

,,Ovšem, jak si přejete paní profesorko"

Poté jsme se bezeslov rozešli do hradu, pro dnešek má služba skončila a já spadla do své měkké postele.
Na to kolik bylo hodin se mi vůbec nechtělo spát.
Mé myšlenky neustále utíkaly k těm tajemným obsidiánům, jakoby něco skrývaly. Něco čemu jsem chtěla mermomocí přijít na kloub.
Povzdechla jsem si.
Jaké tajemství skrýváte profesore?
Usmála jsem se nad tou myšlenkou a nakonec jsem zavřela oči s myšlenkami na svého učitele lektvarů.

Severus:

Zrovna když jsem odcházel ze schůze smrtijedů zastavil si mě jeden přímo fanaticky posedlí následovník, jenž tu není moc dlouhou dobu.

,,Proč neplníš příkazy pána Zla?!"

Vyplivl na mě nováček.

,,Úkol mi byl zadán minulý týden."

,,A proč si vůli našeho pána ještě nesplnil?!"

,,Tse, to není tvoje věc!"

Mladík vytáhl hůlku a namířil ji přímo na mě.

,,Vážně?"

,,To já měl ten úkol dostat!"

,,Ale nedostal. "

Vysmál jsem se mu a klidně pokračoval ve své cestě.

,,Vysmíváš se mi Severusi? "

,,Možná"  ušklíbl jsem se.

,,Hlupáku!"

Než jsem se stihl otočit vyslal proti mně kouzlo, díky Merlinovi jsem ho včasně odrazil. Co to s tím idiotem je?!
Začal jsem se bránit, ale nejspíš vycházím z formy.
Zasáhl mě velice nehezkou kletbou a z rány těsně pod hrudníkem se začala valit horká tekutina.
Jeho obličej mrtvolně ztuhnul a na vytřeštil oči, když jsem za spadlou mrtvolou uviděl Narcissu Malfoyovou.
Podívala se na mě pohledem jenž říkal úplně vše.
Lehce jsem kývl hlavou a přemístil se na pozemky Bradavic.
Přenos mě bohužel vyčerpal více než jsem si myslel.
Objevil se na pozemcích blízko Černého jezera. Rána nyní krvácela ještě více než předtím. Sebral všechny své síly a vyndal z hábitu svou hůlku, vyslal pronikavé světlo do tmy a doufal že jej někdo zahlédne.
Už jsem si začínal myslet že pro mě není žádná naděje.

,,P-pane profesore!"

Uslyšel jsem dívčí výkřik, podíval jsem se slečně do tváře a byl jsem ohromen.

,,Lil-Lili?"

U Merlina vypadala přesně jako ona, moje milovaná Lili.
Neustále se mě na něco ptala.
Nemůže prostě jenom mlčet?
Když už mám umřít, tak tohle je krásný okamžik. Vidět po dlouhé době tu jenž jsem vždy miloval.
Vrátil jsem se zpět do reality, prober se vždyť je to tvá studentka!
Je to Hermiona Grangerová!
Tse, jsem starý hlupák.
Okolo nás se začala objevovat světla a mé dvě kolegyně.
Byl jsem na ošetřovně a neustále myslel na svou kudrnatou studentku. Proč vypadá jako Lili?
Je jí tak moc podobná snad ve všech ohledech.
Byl jsem vyčerpaný a tak jsem zavřel oči a propadl se do říše snů.