You're not as bad as I thought

Don't you wana help me Foxy?

Stejně jako v poslední době se Hermiona vzbudila poměrně brzy.
Rozhlédla se okolo sebe a usmála se při pohledu na svoji kamarádku.
Potichu se zvedla nechala na posteli vzkaz, že kdyby jí někdo hledal, tak bude zašitá v knihovně a vydala se loudavým krokem na snídani.
Podívala se na hodinky a vzpomněla si, že v tuhle hodinu na snídani chodí i její profesor lektvarů.
Jak to ví?
Všimla si toho už dříve, ještě než k němu začala docházet na lekce.
Každý víkend v 5:30.
Nikdy se nezpozdil, vždy přišel ve stejný  čas.
Posadila se ke stolu a nabrala si wafle.
Na vteřinu si prohlédla stůl učitelů.
Hledala jednu jedinou osobu.
Tu ale nenašla, nebyl tam.
Jak to že tam nebyl?
Znovu ji přes záda přejela vlna strachu.
Snad se mu nic nestalo.
Ovšem že ne, je to neohrožený Severus Snape.
Dnes večer na nitrobraně se ujistí, že ten chlap je v pořádku.
Snažila se přes ten strach alespoň trochu najíst. Díky Merlinovi i bez toho aniž by měla chuť se pozvracet.
Jakmile dojedla zašila se do své milované knihovny, kde hodlala zůstat celý den.
Schovala se do svých milovaných knih a utápěla se v myšlenkách, jak ho jen může zachránit?
Co když na to její přátelé přijdou? Odsoudí jí? Za to že chtěla pomoc hloupému klukovi, který se nasoukal někam kam neměl?
Ne takoví snad oni nejsou, přeci už je nějakou dobu zná no ne?
Začala si lehce a jemně masírovat své spánky a snažila se tím uvolnit napětí uvnitř své hlavy.
Zadívala se na hodiny na zdi. Vůbec si nevšimla, že čas kolem ní utíká, tak strašně rychle.
Ještě před chvílí bylo 6 hodin ráno a nyní? Už táhlo na jedenáctou.
Opřela se čelem o jednu z knih, tolik hodin a ona ani nepociťovala hlad a už vůbec nepociťovala potřebu jít mezi lidi a socializovat se.
Pomalu jako duch se zvedla a vydala se bloudit Bradavickým hradem.
Měla štěstí, cestou nikoho nepotkala.
Toulala se dál až vyšla na školní pozemky. Rozsáhlá, tajemná a mnohdy ani neprozkoumaná místa.
Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu.
Došla až k černému jezeru a usadila se pod velkým stromem, jenž ji chránil před ostrým slunečním světlem.
Zavřela oči a nasála vlhký vzduch.
Chvíli uvažovala o návštěvě zapovězeného lesa, tuto myšlenku však hned vzápětí zavrhla.

,,Baf!!"

Hermiona nadskočila leknutím.
Kterej blbec se jí rozhodl takhle vyděsit?
Zadívala se na viníka jejího malého infarktu.
Vzhůru nohama zavěšený za větev na stromě se na ní dívalo jedno z dvojčat Weasleyových.

,,Pro boha co tě to nepadlo?!"

,,Nemáš čistý svědomí!"

Zašklebil se Fred Weasley a mírně se rozhoupal.
Nevěděla, co mu má pořádně odpovědět.

,,Celý den jsem tě neviděl, ani na snídani ani na obědě, je všechno v pořádku?"

,,V tom největším"

Zalhala mladá brunetka.

,,Jenom chodím dřív než vy všichni a na oběd jsem neměla chuť"

,,No dobře tedy, budu ti věřit, ale lhát neumíš"

,, To ty zase až moc"

Snažila se o jemný, nenucený úsměv.
Zvedla se na nohy.

,,Asi se půjdu ještě projít"

,,Chceš společnost?"

,,Umm, nemyslím si, že by tě moje procházky bavili, narozdíl od vašich lumpáren jsou děsně nudný"

,,Už několikrát jsem se přesvědčil, že nejsi tak nudná Grangerová"

Hermiona se zamyslela, chce aby ji dělalo společnost zrovna jedno z dvojčat Weasleyových?
Možná.. by to nemuselo být tak špatné, třeba přijde na jiné myšlenky.
Rozhodně budou řešit něco jiného než Draca, smrtijedy nebo Voldemorta.