You're not as bad as I thought

I don't want to see anyone

Další den Hermiona časně ráno vstala, šla do koupelny a poté se vydala na snídani.
Neustále jí hlavou běhala myšlenka na Severuse Snapea. Co se mu sakra stalo?
Mohl zemřít kdyby jej včas nenašla..
Kvůli těmto myšlenkám se rozhodla, že jej navštíví na ošetřovně.
Poté ji však došlo že by to nemusel být dobrý nápad.
Co když ji tam vůbec nepustí? Nebo se mu to ani nebude líbit že za ním přišla studentka ke všemu z nebelvírské koleje.
A co by mu vůbec sakra řekla?
Pane učiteli chtěla jsem vás vidět? Nemohu na vás přestat myslet? Kdo je ta záhadná Lili? Bože byla tak hloupá ovšem že by jí hned vyhodil.
Sama pro sebe si povzdechla a vzala pár toustů na talířek a vydala se na ošetřovnu.
Proč mi to nikdy nedá? Řítím se do jámy lvové.
Stejně hned jak mě uvidí, tak mě vyhodí.

,, Dobrý den, paní Pomfreyová přišla jsem navštívit profesora Snapea. Je to možné?"

,,No profesor teď spí a nejsem si jistá zda-li by si to přál."

,,Prosím jen chci vědět, že je v pořádku. "

,,No dobrá Hermiono, že jsi to ty"

Usmála se mile starší dáma a ukázala mladé nebelvírce směr.
Hermiona se pomalu přiblížila k posteli, na které ležel onen černovlasý muž.
Pravidelně oddechoval.
Příjemně jí to uklidnilo, věděla že skutečně žije.
Položila talířek s tousty na stoleček vedle postele. Snad mu to přijde vhod, sama ze své zkušenosti věděla, že jídlo zde není moc dobré. Zadívala se na staršího muže a povzdechla si

,,Co mi to děláte pane profesore?"

Usmála se.
Všimla si že je neklidný jakoby se mu zdála nějaká noční můra.
Trochu jí to znepokojilo.
Vždycky si myslela že je zlý, nepříjemný, neochotný a vždy na studentech hledá jen to špatné, ale nyní ji připadal, tak bezbranný? Jakoby jej něco trápilo.
Mírně se zamračila, neměla ráda když se kdokoliv v jejím okolí trápil.

,,Lili, Lili prosím"

Vykřikl přidušeně učitel lektvarů, ale stále spal. Hermiona sebou mírně cukla a nevěděla co má dělat.
Nakonec jej chytla jemně za ruku a začala jej palcem hladit po hřbetu.

,,To bude dobré''

Muž se trochu uklidnil a přestal sebou cukat. Hermiona ho ještě chvíli hladila a uklidňovala.
Podívala se na hodiny a zjistila, že za chvíli ji začíná první hodina.

,,Omlouvám se pane profesore, ale budu muset jít na hodinu. Možná se ještě stavím"

Naposledy ho zlehka pohladila, zvedla se a rozešla do třídy na obranu proti černé magii.
Ještě předtím než odešla se jí však zdálo, že slyšela jeho hlas jak něco volá. Bohužel neměla čas, aby se mohla otočit a podívat se zda-li se jí to nezdálo.

Severus:

,,Lili, Lili prosím "

Díval jsem se do jejích smutných očí, prosil jsem ji, aby šla se mnou aby se schovala
Neustále opakovala, že nemůže že miluje Jamese, že čeká jeho dítě.
Vybrala si jej. Doufal jsem že s ním bude v bezpečí, abych měl jistotu uzavřel jsem dohodu s Albusem Brumbálem.
Nic z toho nepomohlo.
Ucítil jsem její dotek na své ruce, jemně mě hladila a šeptala uklidňující slova.
Pak začala mluvit o tom, že někam musí jít, špatně jsem ji rozuměl, jakoby mluvila z velké dálky.

,,Neodcházej prosím!"

Šeptl jsem zoufale.
Zaslechl jsem zacvaknutí dveří a se škubnutím se probudil.
Vyletěl do sedu a zrychleně dýchal. Ucítil bolest kousek pod hrudníkem. Okamžitě se za to místo chytil.
Kde je? Kam zmizela? Byl si jistý že zde cítil její přítomnost.
Chytil se za hlavu a snažil se uklidnit.
Lili je mrtvá, viděl si její mrtvé tělo.
Je pryč navždycky. Podíval se na stolek vedle své postele a zahlédl talířek s tousty. Že by tu přeci jen někdo byl?
Jakmile za ním přišla jeho kolegyně lékouzenice s ozdravovacími lektvary nedalo mu to a musel se přeci jen zeptat.

,,Byl tu někdo když jsem spal?"

,,Ano, byla tu slečna Grangerová, chtěla se ujistit že jste po včerejší události v pořádku"

,,Aha"

,,Měla o vás starost Severusi. "

,,To je no, milé nejspíš."

,,Je to velmi milé děvče."

,,Kdy budu moct znovu učit?"

,,No, nejdříve za týden"

,,Hloupost, nemohu být tak dlouho indisponován."

,,Severusi jestli se chcete plně zotavit tak vám nic jiného nezbývá. "

,,Notak, budu na sebe opatrný a brát všechny lektvary."

Žena si povzdechla a usoudila, že má nejspíš pravdu.

,,Dobrá tak během tří dnů."

No, nebylo to zrovna to co si přál, ale nic lepšího zde jako řešení nebylo.
Skutečně potřeboval, aby se rána pořádně zahojila
Neustále jsem na ni myslel.
Severusi ty jsi tak hloupý, Nikdy nebudeš milovaný. Lili tě nikdy nemilovala, nezasloužíš si nic takového.

,,Už ke mě nikoho krom učitelů nepouštějte, prosím."

,,Ovšem Severusi. "

Ležel a přemýšlel nad svou bídnou existencí.
Nenáviděl se tak moc, za to co udělal.
Nezasloužil si žít.
Kolikrát již uvažoval nad tím, že si vezme svůj hloupý život? Tolikrát.
Pak přišel on, ten co slíbil že ji ochrání.
Nenáviděl ho víc než sebe, ale postupem času se stal jeho jediným přítelem. Jediným kdo věděl jak se cítí, proč je takový jaký je.
Kým vlastně byl? Někým kdo balancoval mezi dvěmi stranami. Přesto pevněji stojí pouze na jedné. 
Jeho znamení zla opět začalo pálit, jako tomu bylo v poslední době častokrát.
On.
Další důvod proč je mrtvá. On to udělal.
Nejraději by jej zabil vlastníma rukama.
Povzdechl si.
Opět upadal do své melancholické nálady. Nenáviděl tak moc, již nevěděl jaké je to milovat. Jaký je to cit.
Povzdechl si.
Zaslechl kus od sebe hlas mladé slečny.

,,Mohu jít za profesorem Snapem prosím?"

,,Je mi líto slečno Grangerová, ale profesor Snape nechce žádné návštěvy z řad studentů. "

,,Aha, dobrá děkuji ."

Řekla smutným, zklamaným hlasem.
Pak byl slyšet pouze vzdalující se klapot bot a uzavření dveří.
Proč jej ta nebelvírské studentka chtěla vidět?
Povzdechl si a zavřel své těžké oči.

Hermiona:

Tak moc mě to zamrzelo, ale co jsem mohla udělat? Nic. V jednu chvíli jsem chtěla počkat až se Pomfreyová otočí nebo někam odejde a stejně se za ním jít podívat.
Ale co kdyby byl tentokrát vzhůru a vyhodil mě? Přeci jen jsem hloupá Nebelvírka.
Bezduše bloudila hradem dokud se nedobelhala až do pokoje.
Smutně spadla do postele. Stále přemýšlela nad jeho temnýma očima.
Viděla ho někdy se usmívat ?
Ne nikdy se neusmíval, vždy vypadal jakoby neustále trpěl.
Chtěla mu pomoc.
To byla jedna z jejích neústupných vlastností, všem chtěla pomáhat. Byla vždy radši když byli šťastní lidé okolo i když ona trpěla.
Nikdy ji to nevadilo. Nejradši by pohltila všechnu bolest ostatních jenom do sebe.
Jenže, nechá si takový člověk vůbec pomoc?
Ovšem že ne a obzvlášť ne ode mě.
Cítila se zoufale.
Byla tak moc unavená přemýšlením nad svým učitelem až nevědomky usnula.