You're not as bad as I thought

You've got so enchanted eyes

Um, jen tak pro začátek, tahle kapitola je prakticky plná sexu, takže kdo to nemusí, tak asi přejděte 😶

Věděl, že je to špatně, ale nemohl tomu stvoření, které měl před sebou odolat.
Chytl ji pevně za boky a přitáhl si ji co nejblíž k sobě to šlo.
Dívka se jeho vůli vůbec nebránila.
Ba naopak, omotala své mrštné ručky okolo jeho krku. On ty své přesunul na její stehna a hezky si ji nadzvedl.
Její nohy se ovinuli okolo jeho boků jako dva horcí hadi.
Téměř po slepu se vydal do své ložnice a přitom se věnoval jejím nenasytným ústům. Polibky byly čím dál víc naléhavé.
Na malou chvíli se od jejich rtů vzdálil a podíval se na ni s pohledem, který byl plný otázek.
Ten její byl tak jistý a jen ho utvrdila v tom, že skutečně chce to, k čemu to pomalu vedlo.
Jemně ho povalila pod sebe a tak se křehká dívka ocitla nad ním.
Usadila se na jeho bocích a neposedně sebou vrtěla.

,,Víte, že bychom tohle neměli, slečno Grangerové, je to špatné"

Řekl uštěpačně, ale zároveň to bylo plné naléhavé touhy.

,, Pravidla jsou ale od toho, aby se porušovala, pane profesore"

Naschvál si pohrál se spojením ,,pane profesore"
A to ho ještě víc vyprovokovalo, do toho se mladá dívka libě vrtěla přímo nad jeho citlivým místem.
Sklonila se k němu a přisála se na jeho odhalený krk.
Bože, jak dlouho tohle necítil?!
Mohl se z tý holky zbláznit, neměla ani tušení, co to s ním dělá.
Rukou jí prohrábl vlasy a přes záda jí sjel až k zadečku, který zmáčkl.
Potichu mu vzdechla přímo u ucha, u Merlina, to byl tak nádherný zvuk.
Přisál se jí na rty a jazykem zkoumal její ústa.
Během vteřiny jí přesunul pod sebe, protože on je ten dominantní a vždy v tomhle ohledu byl (někdo by mohl říct že to je nějaký komplex, ale prostě to tak měl rád.)
Od jejích rtů přešel k jejímu odhalenému krku, dělal jí po něm mokré cestičky a sem tam ji jemně kousnul.
Ani nevěděl, jak, ale oba dva byli už jenom ve spodním prádle.
Byla tak nádherná, až se mu v koutku Mysli znovu objevila, ta myšlenka, zda-li jí chce takhle zničit život.
Všimla si jeho zaváhání.

,,Pane profesore, nikdy bych nedělala něco, co nechci. A vás chci."

Řekla a políbila ho.
Rozhodl se proto pokračovat dál a věnoval se jejímu krásnému tělu.
Líbal každý kousek její kůže.
Rychlým pohybem rozepl její podprsenku a ta odhalila její nádherný dekolt.
Bylo vidět, že se na chvíli jakoby zastyděla
Začal se jí tedy znovu věnovat, aby zahnal její myšlenky.
Její mrštná ručka se dostala k jeho už celkem dost naběhlému rozkroku.
Stáhli ze sebe i to poslední oblečení, které na nich do téhle chvíle zůstalo.
Jejich rty se opět vydali na vzájemný průzkum.
A pak to přišlo, pomalu do ní pronikl, protože ji nechtěl hned ublížit.
Začal se v ní pohybovat a přitom se věnoval jejím hladovým ústům.
Její nohy se omotaly okolo jeho pasu a natiskla ho tak ještě víc k sobě.
Začal přirážet v pravidelném rytmu a poslouchal její nádherný hlas.
Nehty se mu zaryla do zad a to jen povzbudilo k tomu, aby přidal na tempu.
Po chvíli oba vydýchávali to neskutečné vzrušení, které před chvílí zažili.
Dívka se usídlila na jeho odhalené hrudi a dělala na ni prsty uklidňující kolečka.

,,Víte vy vůbec do čeho jste se teď uvrtala?"

,,To sice nevím, ale mám ráda výzvy a vy jste taková výzva."

Zaculila se jako dítě na bonbón.
Frustrovaně si oddechl.
Ani on sám pořádně netušil do čeho se vlastně pustil.
Tak moc, tak strašně moc po ní toužil a teď ji má. Jenže si není jistý tím, co právě udělal.
Ohrozil je oba, ale nemohl si pomoc. Když to vezme kolem a kolem, tak si uvědomil, že toho sobecky ani nelituje.
Nevrátil by čas a nezměnil to.

,, Víte, vy nejste tak hrozný, jak jsem si myslela."

,,Ne jsem totiž ještě horší."

Zašklebila se dívka na jeho posteli. On se mezitím přesunul na její okraj, kde se posadil. Dal si hlavu do svých rukou.
Matrace v jeho blízkosti se prohla a on ucítil na svých zádech teplé ruce.
Ty se přesunuly okolo jeho ramen a sebejistě jej objaly.

,,Já se vás nevzdám" řekla umanutě

On si znovu povzdechl, přesunul se ke svému krbu, kde měl láhev se svou oblíbenou zlatavou tekutinou.
Vykašlal se na nějakou skleničku a přihnul si pořádně přímo z láhve.
Přišla za ním jen v košili, jeho košili.

,,Jste na mě naštvaný?"

Zeptala se s obavou v hlase a kousla se do rtu.

,,Jsem naštvaný"

Vyděšeně se nadechla, tohle rozhodně nechtěla.

,,Ale jenom sám na sebe. Za to že jsem ti nedokázal odolat."

Nastalo ticho.
Úmorné, příšerně nechutné ticho.
Ani jeden nechtěl nic říct, ale přitom věděli, že si o tom, co se stalo musí promluvit.
Bez zeptání mu vzala láhev tekutiny a napila se, hned na to se zakřenila, protože na alkohol nebyla příliš zvyklá.
Hermiona, jako ta odvážnější a navíc zkušená řečnice se ujala slova.

,, Já ničeho nelituji, už jsem vám to dnes řekla hodněkrát. Ale víte co, by nejste takovej jak se tváříte a já to vím! A to se mi na vás líbí! Jste odhodlaný, sebevědomí, ochranářský a zároveň se dokážete tvářit tak flegmaticky a to jsem si na vás oblíbila. A chci vás, chci vše co je s vámi spojené, chci vám pomoct! Vy nejste špatný člověk!"

Vykřikla tiše.
Beze slova k ní natáhl svou ruku a ona do ní vložila tu svou.
Palcem po ní přejel, pak se naklonil a políbil ji.

,,Jste tak nevinná."

,,Prosím, přestaňte s formalitami. Nemyslím si že je to vhodné po tom, co se právě stalo."

Přiblížil se k ní a ona nevěděla, co má čekat.
Byl náladový jako počasí, co když ji od sebe znovu odežene?..
Jeho ruka spočinula na její tváři.

,,Máš tak uhrančivé oči, Hermiono."

Sklonil se a jemně ji políbil.
A pohladil po vlasech.
Na jejích rtech cítil ohnivou whisky a na to polibek prohloubil.

,,Ale teď je načase, aby si se vrátila do své ložnice. Zítra přijď jako dnes."

Podívala se mu do očí a usmála se.
Neodstrčil jí a už jen to bylo celkem dobré znamení.
Oblékla se do svých věcí a měla se na odchodu.
Ale ještě předtím, než opustila jeho komnatu se k němu beze slov vrhla a uvěznila ho ve svém objetí.
Byl zaskočený jejím činem, ale nakonec jí schoval ve svých pažích u toho jí opatrně hladil ve vlasech a přitom přemýšlel o tom, jak ji před tím vším ochrání.

Po hrozně dlouhé době, je tu nová kapitola a ano jsem s tím opravdu hrozná, ale v poslední době nemám ani nápady.
Proto doufám, že se vám kapitolka líbí 🤐
Zároveň se vás chci zeptat na váš názor, co se týče toho co se v ní vlastně událo? Vadí vám, že to vzalo tak rychlý spád?🙊

Zároveň vám hrozně moc děkuji za podporu a slibuji, že se pokusím, vydávat alespoň kratší kapitoly, ale častěji, vyhovovalo by vám to? Nebo by byly lepší delší kapitoly, ale v delším časovém rozmezí?? ❤️❤️