You're not as bad as I thought

What you wanna do?

,, možná by sis měl hlídat tu svojí děvku"

Mrkl na něj a vydal se svou cestou.
Nevěděl, co by udělal kdyby jí ta šlapka Parkinsonová něco udělala.
Zajisté je to jeho svěřenkyně, ale na Hermionu prostě nikdo sahat nebude.
Představy se mu pomaličku začaly vymykat z rukou.
Během dne si všiml, že na ní nemůže přestat myslet i když se o to snažil sebevíc.
Chtěl jí vidět, potřeboval jí vidět.
Byl nadšený z každé chvíle, kdy si ji mohl nenápadně prohlížet.

,,Uvědomuješ si že u ní nemáš šanci Seve? Po tom cos provedl předchozí noc. Pche ty si starý blázen, tak mladá dívka.
Měl bys jít radši do nějakýho babince."

Řekl hlas v jeho hlavě.
Možná by měl zkusit na ni přestat myslet. Odreagovat se.
Nikdy nebyl příznivec těchto věcí, stále chtěl být věrný své jediné lásce - Lil.
Ovšem našli se slabé chvilky, kdy propadl své druhé lásce - ohnivé Whisky a po její smrti párkrát navštívil takový podnik právě kvůli odreagování.
Nenáviděl se za to.
Problém nastal, když zjistil že tento způsob úniku z reality funguje a ještě lépe když na někoho chceš přestat myslet.
Do háje! Kdyby se nedělo tolik sraček všude okolo!
Den se přelil ve večer a on ji znovu sledoval u večeře.
Seděla spolu s Potterem a Weasleyovou, normálně se společně řehtali na celou síň, ale dnes byla potichu a v jídle se doslova jenom rýpala.
Její obličej nezdobil ten obvyklý úsměv, přesto však byla krásná.
Jenže jak se k ní teď dostane, když řekl co řekl?
Do háje s tím, Severusi někdy dřív mluvíš než myslíš ty starý idiote!
No jistě! Mysl, bude s ní mít přeci nitrobranu!
Alespoň na pár hodin bude skutečně jeho. Znovu pohledem zabloudil k ní.
Problém byl, že ona už u stolu neseděla, kam sakra zmizela?!
Doslova v něm hrklo, ale nesměl to dát najevo.
Je přeci v Bradavicích, tady se jí nemůže nic stát. Nádech a výdech. Částečně se uklidnil, pomalu se zvedl a rozloučil se s ostatními kantory se slovy, že musí ještě opravit práce studentů.
Vydal se na odchod a bloudil tajemnými chodbami Bradavického hradu.
Nakonec se dobral do svých komnat, kde se svalil do svého křesla a jako skoro každou noc se zadíval do záhadných rudých plamenů.
Plameny měly velice podobnou barvu jako nyní její vlasy.
Byl plný rozporuplných myšlenek, co k ní vlastně cítí?!
Cítí k ní vůbec něco? Nebo je to jenom jeho poblázněná hlava a touhy plné tělo?
Je to jen o tom, že vypadá jako ona?
Ne.
Musí se od toho odpoutat.
Musí na ní a na ty zahanbující myšlenky přeci přestat myslet.
Vesměs momentálně připomínal člověka s rozdvojenou osobností.
Jedna jí chtěla bez okolků vysléct, aniž by se zajímala o to o kolik je vlastně mladší a zda-li ho vůbec má ráda. Chtěla jí vlastnit, dát všem najevo že je jeho a mít jí u sebe.
Druhá však vytahovala obrovský vykřičník.
Byla tu spousta důvodů, proč by na ní měl ihned zapomenout.
Je přeci mladší.
Nesmí jí ohrozit situací, kterou okolo sebe má.
Je to jeho studentka, je dcera mudlů a ke všemu je to Nebelvírka.
Tohle by nikdy nemohlo fungovat, navíc je tu ještě jedna dosti zásadní věc.
Jak by někdo, jako ona mohl milovat někoho jako je on?...
Sáhl po nové flašce ohnivé Whisky a pil rovnou z ní.
Nač se přeci obtěžovat se skleničkou, když pije sám.
Někdo by si mohl říct, že je silný alkoholik, ale kdyby viděli a zažili věci jako on, tak by se nejspíš nezahazovali s alkoholismem a rovnou si to šli hodit.
Když se nad tím tak zamyslel, tak jej pán zla nějak dlouho nevolal.
To bylo velice neobvyklé, ale nejspíš si na mučení výjimečně vybral někoho jiného.
Pokračoval ve svém ,,mírném" popíjení.
Stále však musel přemýšlet nad ní.
Zavřel oči a pořádně se nadechl.
Vzpomněl si na její krásnou vůni, na sladkou chuť jejích rtů.
Na to se dotkl těch svých, co by teď dal za to, je znovu cítit teď hned?
Nasucho polkl.
V jeho kalhotech se vytvořil celkem velký problém. Do háje, to snad není možný?!
Hlavně v klidu, nádech, výdech, nádech.

Draco:

Co to s ním je?!
Jasně, několikrát s Pansy spal, ale to nic neznamená do háje.
Ovšem, ona si mohla myslet že mezi nimi něco je, ale z tohoto omylu jí hodně rychle vyvedl.
Popravdě nevěděl co, by udělal kdyby se skutečně něco stalo. Co kdyby jí Pansy něco udělala? Ne, neudělala. Hermiona je mnohem lepší kouzelnice než kdy Pansy bude. Ale i tak.
Zatřepal hlavou a vydal se na další hodinu.
Vytáhl učebnice a na vrchu našel stejný papír, jako dal Hermioně.
Na něm našel vzkaz právě od ní.

,,Dnes večer, sraz na astronomické věži, chci udělat něco co jsem ještě v životě neudělala."

Vv

Zamračil se nad řádky, které právě přečetl.
Co tím u Merlina myslí?
Zbláznila se ta holka snad něco co?
Zakroutil nad tím hlavou a rozhodl se počkat do večera a přijít na vysvětlení.
Celý den uběhl celkem pomalu, protože neustále přemýšlel nad, tím co se večer bude dít?
Při večeři z ní nespouštěl oči.
Vypadala jako hadrová panenka, zároveň neskutečně smutně.
Noc se přiblížila rychleji než by řekl a předpokládal vzhledem k tomu, že se nemohl dočkat.
Došel tedy na astronomickou věž, kde již čekala kudrnatá čarodějka.

,,Mio?"

,,Uh, už jsi tu? Promiň nevšimla jsem si tě jsi tu dlouho?"

,,Ne, teď jsem přišel, co si myslela tím vzkazem?"

,,V životě jsem sama od sebe jen tak z rozmaru neporušila školní řád."

,,A to je špatně?"

Pozvedl nechápavě obočí.
Co se mu to u Merlina snaží říct?
Snad ne to, že slavná, poctivá a školní řád dodržující Hermiona Grangerová přemýšlí nad tím, že by porušila školní řád?

,,Říká se, že by se mělo zkusit všechno."

,,Notak Mio, co blázníš?"

,,Ještě ani nevíš co chci udělat."

,,Ne, ale mám obavu, že něco šíleného."

,,Ne, ani ne"

,,Tak co chceš udělat?"

Znovu pozvedl své obočí.

,,Accio koště!"

Řekla a během chvíle u svého boku měla koště.
Nasedla na něj a vznesla se do vzduchu.

,,Tak co, půjdeš se mnou?"

Pokrčil ramena a pohledem naznačil proč vlastně ne?

,,Accio mé koště"

Vznesl se do vzduchu za ní a rozhodli se proplouvat tichou nocí a na chvíli zapomenout na své problémy a trápení.

Po menší odmlce se tu znovu objevuje nová kapitolka. doufám, že se vám bude líbit 😇
Budu ráda když mi napíšete své názory a nápady do komentářů ❤️
A moc děkuji všem za to, že čtete tento příběh ❤️