You're not as bad as I thought

Promis me

,,Oblivi-"

,,Ne!"

Vyskočila Hermiona z gauče a hlasitě vykřikla.

,,Nenechám vás vzít mi vzpomínky!"

Najednou se jí rozšířili oči, které jakoby byli plné pochopení.
Hrubě jej chytla za rukáv a odhrnula jej.
Jak předpokládala, svíjel se na ní had, tak jako na blonďákově ruce.

,,Vím to! Vím o vás obou! A nechci to zapomenout! Draco má na výběr takhle to být nemusí! Nedovolím vám to!"

,,Slečno Grangerová, uklidněte se. Ohrožujete tím sama sebe. Nemohu dovolit, aby jste to někomu vyžvanila."

,,Nikomu to neřeknu. Ani Harrymu ani Ronovi. Nechám si to pro sebe, ale mojí paměť mi nevezmete! Chci tomu hlupákovi pomoct! Nemusí skončit jako vy!"

,,Přemýšlejte laskavě nad svými slovy. Nevíte proč jsem to udělal. "

Řekl Snape jedovatě a přitom sledoval Nebelvírku ve svém pokoji.

,,Ani kdybych byla na dně, nikdy bych se k němu nepřidala."

Všechno to v něm vřelo.
Nemůže sakra mlčet?! Neví proč to udělal. Proč se kurva chovala jako ona?! Byla její věrnou kopií. Jako by po několika letech mluvil znovu s tou držkatou zrzkou, která tu pro něj vždy byla.
Bez přestávky na něj křičela.
Měl toho dost, jak ji má u Merlina umlčet?!

,,A dost!"

Přitlačil jí na zeď a lehce jí zakryl ústa svou rukou.

,,Nevíte proč jsem to udělal, tak mě laskavě nenazývejte ubožákem!"

Skoro křičel.
Nevydržel to, málokdy se mu stávalo, že by vybouchl.
Ale v poslední době toho bylo moc, tahle dívka mu po 7 letech obrátila život vzhůru nohama během jednoho týdne.
Dívka, jenž byla kopií jeho první lásky.
Tolik ho to bolelo a teď jej tu obviňuje ze zbabělosti.
Byla tak blízko něj. Cítil její dech na své ruce. Hrudník se jí rychle zvedal.
Byla potichu, už neodporovala.
Co má teď dělat? Když se jí pokusí vymazat paměť násilím bude dělat zbytečně problémy.
Stále ji nechal ruku na ústech a poblouzněně jí druhou pohladil něžně po tváři. Nevypadala, že by jí to nějak vadilo.

,,Nesmíte o tom nikomu říct. Nikomu, každý den ke mně budete docházet na nitrobranu a pokud se dozvím, že jste neudržela jazyk za zuby, tak nebudu mít žádné slitování. "

S rukou na ústech mlčky přikývla na souhlas.
Měla neskutečnou chuť jej políbit.
Sledovala jeho chladně vypadající rty a chuť je políbit sílila.
Jeho temné oči jí sledovali.
Chtěla ho ve své blízkosti a nyní ho v ní má.
Nemůžeš ho políbit!
Vždyť jsi jeho studentka Hermiono!
Pomalu sundal ruku z jejích horkých rtů.
Opravdu za ním bude chodit každý den?
Nic lepšího snad říct nemohl.
Jestli se jí dostane do hlavy a uvidí na co myslela, tak se propadne hanbou.
Chce odhalit všechna jeho tajemství, chce jim oboum pomoct.
Opatrně sundala jeho ruku ze svých úst a potichu řekla.

,,dobrá"

,,Zítra v osm hodin budete zde. Zpoždění neomlouvám. "

,,Ví o tom ředitel Brumbál?"

Chladně přikývl na souhlas.
Tak moc toužila mu porozumět.
Stále doufala, že i v tomto temném muži lze najít i kapku dobra..
Už se rozhodla odejít.
U dveří se ale zastavila a prudce otočila na svého profesora.

,,Slibte mi, že mi nevymažete paměť... Prosím"

Dodala smutně.

,,Nic nezaručuji. Velice jste mi zkomplikovala situaci slečno Grangerová."

,,Jo, to já umím dobře."

,,Všiml jsem si. "

Řekl ironicky.
Hermiona mlčky procházela hradem.
Kdyby se včas neprobudila, tak by ji určitě paměť vymazal.
Slyšela skoro celý jejich rozhovor.
I to jak k ní mluvil, ale nechtěla to zkazit.
Ke komu jí to pořád přirovnával?
Komu byla tak podobná? Stále cítila jeho dotek na své tváři.
Nemohla jej dostat ze své hlavy.

Severus:

Rozešel jsem se směr ředitelna.
Tohle je opravdu nepříjemná situace.
Nebýt té malé vševědky, bylo by vše ve stejných kolejích.
Proč jsem zaváhal? Měl jsem jí paměť vymazat násilím.
Teď si má šanci to někam uchovat a i kdybych paměť vymazal, vzpomněla by si.
Hloupá malá holka.
Zbytečné problémy. Úplně zbytečné.
Došel až k ředitelně a řekl heslo.
Nyní stál přímo před ředitelem školy Albusem Brumbálem.
Člověkem který ho dostal z temnoty.

,,Čemu vděčím za tvou návštěvu Severusi?"

,,Máme problém. "

,,Jaký ?"

,,Slečna Grangerová, viděla Draca, ten ji přivedl ke mně.

,,A dál?"

,,Já, eh zaváhal jsem a ona se probudila a odmítla si nechat vymazat paměť. "

,,Některé věci se hold mají stát."

Pousměje se starší muž.

,,Myslíte?... Vždyť ta dívka kvůli tomu může zemřít."

,,Já bych se o ní tolik nebál drahý Severusi, cvičte s ní nitrobranu a uvidíme, jak se to jen vyvine dál. Možná ji nechte mluvit s Dracem"

Mrkl na něj šibalsky.
Někdy mu tehle čaroděj přišel skutečně praštěný.
Vždyť jí to může zabít.
Nechtěl mít zodpovědnost za její život, ale vypadalo to, že mu nic jiného nezbývá.