You're not as bad as I thought

Did you really thing this about me?

Po chvilce se odtrhly kvůli nedostatku vzduchu.
Zrychleně dýchali a zmateně se jeden na druhého díval.
V tuhle chvíli byla ta nejlepší šance na to přestat.

Severus:

Plíce měli nedostatek vzduchu.
Pro boha, co si ta holka o sobě myslí?!
Znovu si ji prohlížel, tak jako předtím a již po druhé se zastavil u jejího vyvinutého hrudníku.
Neměl by na nic takového byť jen pomýšlet a okamžitě ji vyhodit ze svého kabinetu a řádně jí pokárat.
K jeho smůle myslel na to, jak by ji potrestal úplně jiným způsobem než školní řád nařizuje.
Svůj pohled přesunul zpět k jejím rtům, které momentálně svírala svými zoubky.
Přišlo mu to jako věčnost, co se rozhodoval.
Ve skutečnosti uběhlo jenom pár vteřin.
K čertů s tím, na výčitky bude mít čas zítra.
Převzal iniciativu a přitiskl své hladové rty na ty její měkké, růžové polštářky.
Chutnaly tak sladce.
Její rty se začali pohybovat v souhlasném a chtivém gestu.
Pokračoval tedy níž na její obnažený krk a začal ho laskat.
Přejížděl po něm lehce svými rty a občas se dotkl jazykem.
Samou chtivostí se rozhodl přisát k její kůži a zanechat na ni fialové znamení.
Chtěl si ji přivlastnit, aby byla jenom jeho.
Tak krásná dívka, po této myšlence se zarazil.
Ano, Mladá, krásná dívka, minimálně o dvacet let mladší nežli on.
Odtáhl se a na to slyšel nesouhlasné zamručení.

,,Tohle nejde, nemůžu"

,,Proč ne..?"

,,Budete si to vyčítat do konce života."

,, To nemůžete vědět."

,,Beztak to děláte jen kvůli výhodám."

,, O čem to melete?"

,, Vy moc dobře víte, slečno Grangerová"

,,Nevím."

,,Tohle je naprosto proti školnímu řádu. Proti úplně všemu."

,, Myslíte spíš protože, jsem mudlovská šmejka že? Že se vás snažím dostat do postele kvůli výhodám?! To myslíte vážně?!"

,,Smrtelně." Řekl naprosto vážným hlasem bez náznaku jediné emoce.

Ublíženě se na něj podívala až ho to zasáhlo a na chvíli zauvažoval nad tím, zda-li by dívka jako ona mohla mít někoho jako on ráda.
Ihned tyto myšlenky zavrhl.
Hloupost, naprostá hloupost.

,,Víte, příště byste možná mohl zkusit věřit tomu, že na vás někomu záleží a ne ho hned obviňovat z takových věcí."

Díval se jí pevně do očí a snažil se z nich cokoliv vyčíst, ale viděl jenom bolest.
Co jí tak zasáhlo?
Měl chuť si ji přitisknout k sobě a nepouštět jí dokud by neodčinil ta hnusná slova, co před chvílí vypustil ze svých úst.
Ne, takhle je to správné.
Pevně stiskl čelist a snažil se si zachovat chladnou hlavu a s bolesti sledoval, jak mu mizí z dohledu.

Hermiona:

Snažila se to říct s klidnou hlavou, ale její hlas se značně klepal.
Měla kousek k tomu, aby se tam zhroutila.
Ron a teď on? Vážně si o ní myslel takové hnusné věci? Že by na něj celou dobu čekala jen proto, aby ho mohla nahnat do postele? Pro lepší známky..? Skutečně..?
Cítila se naprosto příšerně.
Rychle si přetáhla košili pevněji kolem svého těla a rychle odešla.
Dveře se za ní zabouchly a ona nevěděla, kam se má vydat, nebo co dělat.
Nechtěla jít za svými přáteli, nechtěla nikoho vidět.
Chtělo se jí zvracet.
Motala se jí hlava a do očí se tlačily slzy
Nádech, výdech, přeci tě to nedostane.
Cítila, že na ní jde záchvat úzkosti, jak dlouho ho už neměla?
Možná už dva roky. Ihned se jí vybavily vzpomínky, kdy popadala dech nebo ji naprosto pohltil nevysvětlitelný strach.
Díky bohu s ní u toho většinou byl někdo z jejich přátel, ať už Harry nebo později Ginny.
Začínala se nekontrolovatelně třást, vždycky si myslela, že je silná a skutečně je, ale jakmile se zavřou dveře, tak to na ní vždy padlo.
Často to přicházelo, když se ten den potkala s Dracem a on měl nějaké nemístné poznámky, ale to už překonala.
Dostala se přes to, teď se však cítí, jakoby byla zase na začátku.
Astronomická věž.
Pomalu se vydala do oné věže, pevně se držela zábradlí a blížila se ke svému cíli.
Pocity úzkosti se jí zmocňovaly čím dál více, slzy se již plazily po jejích horkých tvářích, dýchání bylo mnohem složitější proces než normálně.
Dosáhla svého cíle, ocitla se v oné místnosti, kde je tak nádherný výhled a nekonečný přísun vzduchu, který ji v plicích momentálně chyběl.
Začala se celá nekontrolovatelně třást, nádech a výdech, notak Hermiono uklidni se!
Najednou jí v mysli vyvstala nepěkná myšlenka, co když to nezvládne a udusí se..?
Třásla se jako osika a dnes již po druhé se jí podlomila kolena.
Klečela na chladné zemi a své ruce omotala kolem svého těla.
Vzduch opouštěl její plíce,její dech se zrychloval, slzy se již v plném proudu valily z jejích očí.
Měla pocit, že každým okamžikem musí zákonitě omdlít.
Chtěla křičet, tak moc chtěla všechno dostat ven.
Ze všech sil se hluboce nadechla a i přes bolest na prsou začala křičet z plných plic.
Bylo jí jedno, jestli to někdo uslyší.
Jakmile došla i poslední pomyslná bublinka vzduchu, zatmělo se jí před očima a ocitla se na chladné podlaze.
Dívala se na strop astronomické věže a potůčky na jejich tvářích se protrhly a staly se z nich řeky.
Přála si, aby šel za ní.
Zoufale doufala, že si ten idiot uvědomí, jak hnusný věci řekl a vydá se za ní.
Chtěla aby se tu teď objevil, vzal ji do náruče a jen tu byl pro ni.
Hermiono Grangerová, ty máš být ta nejchytřejší studentka na této škole a přitom si tak hloupá, hloupá naivní holka s ještě hloupějšími představami.
Co sis proboha myslela? Je to tvůj profesor.
Znáš ho tolik let, víš jaký je.
Ano, skutečně k sobě mluvila jakoby s někým jiným, ale ruku na srdce, kdo to nedělá?
Vše kolem ní se začalo mazat, oči se jí přivírali.
Z posledních sil ještě zahlédla černou siluetu, která se k ní blížila a ona v naději zadoufala, že je to zrovna černovlasý profesor.