You're not as bad as I thought

Mr. proffesor

Vznesl se do vzduchu za ní a rozhodli se proplouvat tichou nocí a na chvíli zapomenout na své problémy a trápení.

Hermiona:

Nikdy ji létání nijak výjimečně nebavilo, mnohem radši stála na pevné zemi.
Pro dnešní noc se však ve vzduchu cítila úžasně, tak volně a jakoby jí všechny problémy opustily, lépe řečeno - zůstaly právě na oné zemi.
Dívala se kolem sebe a postřehla blízko sebe Draca, který jak jinak předváděl svůj talent na koštěti.
Musela uznat, že mu to skutečně šlo.
Vědomí, že nyní porušuje školní řád jí jistým, ale divným způsobem naplňovalo.
Cítila se jinak, nově, volně a zároveň se místy objevily malé obavy z toho, co když je někdo nachytá?
Tyto myšlenky ihned zahnala někam do pozadí a snažila se užít právě tehle moment, kdy nemusí na nic myslet.
Po nějaké době jsme se rozhodli vrátit zpět na astronomickou věž.
Mé nohy se znovu dotkly země a problémy jakoby se vrátily.
Nechtělo se mi jít spát, protože jsem věděla, že neusnu.
Posadila jsem se proto na zem a koukala na hvězdy.
Vzápětí se ke mě připojil i můj společník pro tuhle noc. Sedl si potichu vedle mě a též vzhlédl k temné obloze.
Čím více jsem se na ni dívala, tím více mi připomínala jeho oči.
Tmavé obsidiánové oči, hvězdy mi připomínaly ty jiskry, které tam má, když se do nich pozorně zadíváte.
Nechtěla si to připustit, ale stále na něj musela myslet, i přesto co jí řekl.
Snažila se jej nenávidět, ale stýskalo se jí po něm.
I když ho po této stránce znala jenom chvíli, zvykla si na něj, na jejich soukromé hodiny nitrobrany a jeho zvrácený smysl pro humor.
Jeho názor na ni byl však jasně řečen.

,,Co si myslíš o profesoru Snapeovi?"

Vylítlo z ní a přerušila tím krásné ticho, jenž mezi nimi bylo.

,,Eh, to je složité"

,,Um, já-já mám času dost"

,,Řekl bych, že je to velmi složitá osobnost a málo kdo ho dokáže pochopit. "

,,Podle mě je to prostě idiot."

Řekla a sklopila hlavu, začala si přitom okusovat svůj ret a nevědomky zajela svou rukou na ono místo, kde si ji označil jako nějakou krávu.

,,Vskutku, někdy se tak chová, ale ty ho neznáš jako já. Dokáže bejt milej i když to zní neuvěřitelně. Vždy mi poradí a podrží mě. Dokonce i vyslechne. "

,, To vůbec nezní jako Snape, kterého všichni znají."

,,Ne to ne. Protože takoví prostě není ke všem. "

,,Každý nejspíš máme své schované já, které chráníme před vnějším světem."

Řekla zamyšleně.
Byla plná rozporuplných myšlenek.
Jistěže zažila i jeho dobrou stránku, ale po těch slovech si to nedokázala znovu připustit.
Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu a pomalinku vydechla.
Určitě už bylo pozdě.
Draco se energicky zvedl a podal Hermioně pomocnou ruku.
Ta jí přijala a líně se zvedla.
Pomalu se došourali k Nebelvírské věži, Draco vždy trval na tom, že ji doprovodí až před obraz.
Rychle se rozloučili a ona zmizela v útrobách nebelvírského území.
Vykonala svou večerní rutinu a lehla si do postele.
Snažila se zavřít oči, ale vždy za nimi viděla muže s havraními vlasy.
Povzdechla si a vzpomněla na chvíli, kdy byla pevně sevřená v jeho náruči.
Cítila se jakoby tam patřila, že to bylo správné.
Hloupá Grangerová.
Vždyť ti řekl, co si o tobě myslí.
Povzdechla si a s tímto pocitem pevně semkla víčka k sobě a přikázala si navštívit říši snů.