You're not as bad as I thought

I hate you.

Zvedl své studené ruce a omotal je kolem křehké dívky.
Zabořil jí svou hlavu do vlasů a přičichl si jejich vůně.
Nechtěl jí pustit, bál se že kdyby to udělal, tak zmizí jako vždy, možná je to další z jeho halucinací, ale on nechtěl, aby to skončilo.
Cítil její krásné teplo, pak cítil, jak ho její ruce objali.
Vždycky chtěl být silný, nedostupný, ale teď to nezvládl.
Lily, má drahá Lily.
Z koutku oči se mu vykutálela jedna malá neposedná slza.

,,Prosím, neodcházej Lil, nenechávej mě tu."

,,Profesore, já nejsem Lily"

,,Pšššt"

Nechtěl nic slyšet. Nechtěl se vrátit do kruté reality, když nyní měl v objetí vše co kdy chtěl.
Pomalu se přesunul do své postele i s drobnou dívkou. Spadl na postel a pevně jí držel, aby neutekla.
Cítil se s ní dobře.
Objal ji okolo pasu a zavřel pomalu své unavené oči.
Vdechoval její vůni, věděl, že je jiná než kdy bývala, ale tato vůně mu byla mnohem příjemnější než ta předtím.
Pomalu se ponořil do hlubokého spánku.

Hermiona:

V tu chvíli si nebelvírská dívka uvědomila, že její profesor, nejspíš nebude tak krutý, jak se zdá.
Momentálně se jí zdál, tak bezbranný, křehký a citlivý.
Nevěděla, co má udělat, má odejít? Vytratit se a dělat, že se nic takového nikdy nestalo.
Ale může ho tu takhle nechat?
Slyšela klidné oddechování.
Nemohla si pomoct, přišlo jí to tak, tak přirozené, normální a... Nechtěla si to přiznat, ale i příjemné.
Nikdy předtím by nejspíš neřekla, že by něco takového bylo, kdy možné.
Nechtěla, nemohla ho tu nechat.
Opatrně sundala jeho ruku ze svého pasu a zvedla se. Pořádně si jej prohlédla a všimla si krve na jeho obličeji.
Určitě je jeho.
Odešla do koupelny a natočila si do misky trochu vlažné vody, vzala ručník a vydala se zpět za svým profesorem.
Pomalu se posadila na postel, namočila hadřík a vyždímala jej.
S mírným strachem mu s ním přejela po obličeji a snažila se setřít alespoň část té špíny.
Otevřel ústa a vyšel z nich bolestný sten, nechtěla mu ublížit.
Prohlížela si jeho tvář do nejmenších detailů, všimla si každé jizvy na jeho kůži, každé malé vrásky.
I přesto všechno se jí zdál krásný? Mužný?
Něco takového si snad ještě nemyslela.
Ale on se jí nyní takový skutečně jevil.
Rukou mu prohrábla havraní vlasy.
Už spal tak hodinku, nejspíš to potřeboval, pomyslela si.
V tu chvíli jako na povel, mužská ruka obmotala její zápěstí a svalila jí na záda.
Muž byl nad ní a držel jí pod krkem.
Díval se jí do očí, jakoby se z nich snažil něco vyčíst.

,,Co tu děláte?!"

Řekl příkce až naštvaně, dívka nepanikařikala, přece by jí nic neudělal.
Mladá dívka se kousla do rtu, neměla strach, ba naopak dokonce se jí tahle poloha velmi zamlouvala.

,,Chtěl jste, abych tu zůstala.. nemohla jsem vás tu nechat."

Muž se zamračil, věděl, že se mu zdálo o Lili a že to nejspíš byla halucinace, ale že mu byla příjemná přítomnost zrovna téhle dívky?
Povzdechl si a pustil jí.
Schoval svou hlavu do svých rukou a snažil se uklidnit a uspořádat veškeré informace.
Ta dívka, je ji tak neskutečně podobná.
Začal o sobě pochybovat, začal pochybovat o tom, že se od ní dokáže držet dál.
Hermiona se mezitím pomalu zvedla, stále se Kousala do rtu.
Dívala se na něj, nemohla ho tu prostě nechat nemohla.
Prohlížela si pečlivě každý kousek jeho těla.
Dostala neskutečné nutkání ho políbit.
Pomalu položila svou ruku na jeho rameno a začala jej hladit.
Nevěděla, jak to na něj působí nebo co mu zrovna běží hlavou.. ale ona věděla, že ho chce políbit.
Nemohla to udělat, neměla na to odvahu.
Sledovala jeho mužné rysy, prohlížela jej.

,, Odejděte, s nikým o tom nemluvte!"

Řekl hlubokým temným hlasem, ale ona cítila, že si není úplně jistý, tom co právě řekl.

,,Ne!"

,,Co to tu zase melete?!"

Řekl už mírně podrážděně, neměl čas ani chuť na náladovou puberťačku.

,,Nenechám vás tu!"

,,Tady si nemusíte hrát na hrdinku Grangerová!"

Zvedla jeho hlavu, tak aby se jí díval do očí.

,,Já si na žádnou hrdinku nehraju, prostě vás tu nenechám!"

,,Bože sklapněte! Vypadněte, hned!"

,,Čemu jste nerozuměl na ne?!"

Řekla prudkým nepříjemným hlasem.
V tu chvíli ji rychlým pohybem přitlačil na nejbližší zeď a chytl jí obě ruce.
Nepříjemně se zamračil a doslova jí skenoval svým pohledem.
Všimla si, že jeho všímavý pohled se na delší dobu zastavil u jejího poprsí.
Ušklíbla se, celkem jí to lichotilo.
Kousla se do rtu, byl tak blízko stačilo se jen naklonit.
Ruce jí dal nad hlavu a blíž k sobě, chytl jí je jednou svou rukou a druhou přesunul k její bradě, kterou vzal mezi palec a ukazovák.
Nastavil si ji tak, aby se mu koukala do tváře.

,,Zopakuji to naposledy, nehrajte si na hrdinku, seberte se, nikomu nic neříkejte a vypadněte!"

,,Ne"

Řekla klidně a ušklíbla se, ach ta její nebelvírská povaha.

,,Já vás tu prostě nenechám, ať se vám to líbí nebo ne."

,,Bože, vy jste příšerná, paličatá šmejdka"

,,A vy jste egocentrický idiot!"

,,Nesnáším vás Grangerová"

,, Já vás mnohem víc Snape!"

No chvíli se zarazila, nastalo ticho a dívali se navzájem do svých tváří a snažili se na tom druhém něco vyčíst.
Teď nebo nikdy.
Překonala tu vzdálenost a dotkla se jeho rtů.
Cítila jeho vyděšení, zalapal překvapeně po dechu.
Teď ji dozajista sám vlastnoručně vyhodí a dokope až do nebelvírské věže.
Opak byl ale pravdou.
Po chvilkovém šoku se její profesor rychle vzpamatoval.
Užívala si pocit blízkosti jeho rtů.
Přispěla k druhému kroku a začala s nimi jemně pohybovat.
Starší muž neotálel a velmi ochotně se přidal.
Polibek se prohloubil a Hermiona v něm cítila úplně všechno.
Ještě nikdy a nikým, takový polibek nezažila.
Byl plný vášně, zmatení, něhy.
Ale oni potřebovali pokračovat.

Tak co myslíte, že se stane?
Vcelku přemýšlím, zda-li pokračovat v tomto směru a nechat to rozvinout nebo ne 😏