You're not as bad as I thought

Obliviate

Uběhl skoro týden a ona byla čím dál víc smutná. Neustále nad ním musela přemýšlet.
Ráno vstala celkem brzy, ostatně jako v poslední době neustále.
Nemohla pořádně spát.
Rychle proběhla koupelnou a ranními rituály, tak aby nevzbudila ostatní dívky.
Nandala si na talíř její oblíbené lívance, bohužel jí dnes nechutnali tak jako obvykle. Neustále je prohrabovala vidličkou ale ne a ne je strčit do úst.
Snažila se představit jeho úsměv, jak asi vypadá?
A jak vypadají jeho šťastné oči?
Cítila se hloupě.
Ucítila žďuchnutí do svého ramena.
Zvedla pohled od své snídaně a podívala se na osobu, jenž ji vyrušila od jejího výtvarného díla.
Ginny její milovaná zrzavá kamarádka.

,,Copak se děje Mio? Zdá se mi že jsi úplně mimo, víš že jsem na tebe vůbec mluvila?"

,,Moc se omlouvám Ginny co jsi říkala?"

,, Že bys někdy měla zkusit rovné vlasy, ale to je jedno. Nad čím přemýšlíš tak usilovně, že mě vůbec nevnímáš?"

,,To nestojí za řeč Ginn"

,,Jsi si jistá? Víš že jsem tu vždy pro tebe že ano?"

,,Ovšem že ano, jak bych to mohla nevědět"

Snažila se říct se smíchem mladá brunetka.
Objala svou mladší kamarádku a rozloučila se s ní se slovy, že už musí jít na hodinu.
Bloumala po chodbách, dokud nedošla do učebny lektvarů.
Posadila se do své lavice a čekala až se naplní třída ostatními studenty.
Rukou si podpírala hlavu a snažila se nemyslet na černovlasého muže.
Ten však během chvíle vešel do místnosti i se svým klasickým kamenným výrazem bez emocí.
Jak je možné, že se tak pořád tváří?
Byla tak pohlcená přemýšlením, že si ani nevšimla chlapce vedle sebe.
Šťouchl do ní, aby na sebe upozornil.

,,Co tu děláš Malfoyi?!"

Řekla podrážděně.

,,Byli jsme rozdělení do dvojic a tys vyšla na mě. Neboj taky z toho nejsem nadšenej šmejdko"

,,Tse, jak jinak Malfoyi. Tak buď alespoň trochu užitečný a pomoz mi . "

Malfoy si uraženě odfrknul a nechal mě dojít pro přísady na lektvar lásky.
Tohle bylo poprvé co jsem s Malfoyem mluvila dýl než jenom urážky na chodbě.
Když nebyl mezi těmi svými idioty nebyl zas tak hroznej, ale byl to pořád Malfoy.
Nikdy nepřestane být povrchní.
Párkrát můj pohled utekl k mému profesorovi. Procházel mezi studenty, ale nás si nevšímal.
Blonďatý Zmijozel vedle mě na sebe hned začal upozorňovat.
Během té chvíle co jsem s ním zatím strávila mi nepřišel, tak hrozný.
Možná to bylo i tím, že jej lektvary baví.
Dokonce byl i vtipný, ale snažila jsem se to moc nedávat najevo, co kdyby se objevila jeho zmijozelská stránka.
Vypadal tak nevinně a zapáleně.
Vždycky byla proti názoru že zmijozelská a nebelvírská kolej musí být nutně znepřátelená. Nechápala tento předsudek. Proč by se nemohli normálně bavit? Bohužel, je to ve všech tak hluboce zakořeněné, že snad není možné to vymýtit.
Nenáviděla to.
Ve chvíli, kdy se natahoval pro jednu z přísad zahlédla pod jeho lehce vytaženým rukávem svíjejícího se hada.
Vytřeštila své hnědé oči a už měla kousek k ohromenému výkřiku.
Kousla se do rtu, aby zabránila přívalu otázek. Třeba neviděla to co viděla.
To nemůže být pravda. Věděla že je Malfoy zmetek, ale tohle snad neudělal.
Nemohl být na straně pána Zla.
Byla tak zaražená, že si ani nevšimla jak ji Malfoy mává před obličejem.

,,Co je šmejdko?"

,,Huh, no nic"

Kousala jsem se provinile do rtu, snad to není to, co si myslím.
Pevně v to doufám, zbytek hodiny jsem nebyla schopná pořádně přemýšlet a reagovat.
Nemůžu se ho zeptat. U Merlina jak by to vypadalo?!
,,Hele Malfoyi nejseš náhodou smrtijed?"
Hermiono Jean Grangerová ty jsi někdy tak hloupá.
Nedělej unáhlené závěry, ne vše je tak jak vypadá. Hluboce jsem se nadechla a snažila se uklidnit.
Zbytek hodiny jsem se s ním snažila nemluvit abych neřekla něco co by mohlo způsobit problémy.
Jakmile skončila hodina vyběhla jsem že třídy jako namydlený blesk a ani se neotočila.
Doběhla jsem na dívčí záchody a zhluboka vydechla a nadechla.
Neodsuzuj ho.
Nejdřív musíš nějak zjistit jestli je to vůbec pravda Hermiono, samozřejmě o tom nikomu nesmíš říct. 
Opláchla jsem si obličej ledovou vodou.
A vydala se na zbytek výuky.
Po škole jsem si šla na chvíli sednout k černému jezeru.
Připomínalo mi profesora Snapea, tak tajemné, ale přitom tak krásné.
Něco v sobě mělo.
Něco co vás uchvátí a osloví.
Nedokážu to správně vyjádřit.
Ty jeho obsidiánové oči plné tajemství.
Možná temnoty? Chci vědět co za tím je. Vědět co se mu stalo, že je takový.
Začalo se stmívat a já se rozhodla vrátit do hradu na večeři.
Usadila jsem se mezi své přátele a pokukovala po dvou zmijozelích.
Po jednom, jenž měl naprosto blonďaté výrazné vlasy a po jeho naprostém opaku. Vyspělého muže s ebenově tmavými vlasy.
Hermiona se pousmála při myšlence na něj.
V půli večeře si všimla, že se Malfoy zvedá a odchází. Hermiona rychle dopila čaj a vydala se nenápadně za ním.
Šla kus od něj a snažila se být co nejvíc potichu.
Musela vypadat celkem hloupě, plížila se za Malfoyem.
Najednou zastavil,  v Hermioně by se v tu chvíli krve nedořezal.
Co kdyby si všiml že jej sleduje?
Blonďák zakroutil hlavou a otevřel komnatu nejvyšší potřeby.
Než se stihli dveře zabouchnout, tak do nich vběhla mladá brunetka.
Bohužel jej v komnatě ztratila.