You're not as bad as I thought

Maybe you Have to watch your bitch

Hermiona:

Ráno přišlo dřív než by chtěla.
Neochotně vstala, snažně se všem vyhýbala.
Oblékla si to první, co jí přišlo pod ruku a vyběhla i taškou přímo do třídy.
Neměla chuť na snídani, celkově jí představa, že by se měla najíst jí nedělala moc dobře. Posadila se do poslední lavice, ne nebylo to zvykem.
Vždycky zpravidla seděla vepředu, ale dnes mají hned první hodinu právě s ním.
Chtěla být co nejdál od něj to šlo, takže poslední lavice v tomto případě zněla jako skvělý nápad.
Taková třešnička na dortu byla to, že skoro celý den mají hodiny se Zmijozelem. Ještě že to je teď s Dracem, tak jak to je.
Vzpomněla si na včerejšek a jeho pevné objetí. V tu chvíli jí to opravdu pomohlo.
Třída se začala plnit a snad všichni, minimálně tedy alespoň nebelvírští se na ni zkoumavě podívali.
Většina z nich se tvářila jako kdyby snad spadla na hlavu.
Harry kolem ní bez povšimnutí prošel, když ji nenašel v první lavici, začal se rozhlížet po třídě dokud ji nezahlédl na jejím místě, mírně se zamračil a už se chtěl zvedat, ale zvonění mu v tom zabránilo.
Hned na to se ve třídě objevil muž v černém vlajícím plášti.
Jako vždy se díval na všechny opovržlivě, egoisticky a výsměšně.
Chvíli se na něj zadívala, k její smůle se podíval zrovna jejím směrem a pečlivě si ji prohlížel.
Vypadalo to že se pohledem zasekl právě u ní. Začínalo jí to být silně nepříjemné, proto uhnula a upřela své oči na učebnici před sebou.
Dnes jim zadal prakticky samostudium, nejspíš nechtěl, aby ho opravovali takoví spratci. Procházel mezi lavicemi ve třídě a na konci se vždy na chvíli zastavil.
Cítila jeho pohled každou chvíli, jeho nebo Dracův.
Jak mohla vědět že ne to jeden z nich? Za ty roky se na to stala citlivá.
Ovšem, jako členka takzvaného zlatého tria by na to měla být přeci zvyklá a brát to jako samozřejmost, ale pravda byla, že to nenáviděla.
Začala se ošívat.

Severus:

Nepřišla na hodinu?
To přeci není možné, to by nebyla dokonalá slečna Grangerová.
Vždy seděla v první lavici, rovná jako pravítko a doslova snad nadržená na výuku a teď zde není?!
Na chvíli zamrzl, stalo se jí snad něco?!
Vzala jí jeho slova tolik že si ublížila, nebo ji někdo dokonce cestou ublížil?!
Prohlédl si studenta po studentovi až konečně narazil na ni.
Myslel si že hned jakmile ji najde, tak jeho srdce přestane bít jako splašené, ale to svou činnost jenom zrychlilo.
Začal mluvit na celou třídu o probírané látce, přitom se jí snažil nenápadně prohlížet.
Všiml si jejích červených nateklých očí.
Plakala snad kvůli tomu co včera řekl?
Kruhy pod očima mu napověděly i to, že dívka toho zřejmě moc nenaspala.
Muži se v krku udělal obrovský knedlík a mluvilo se mu z toho nepřirozeně špatně.
Rozdal žákům tedy samostatnou práci, jen ať se snaží smradi.
Ze zvyku pochodoval po třídě, avšak dnes se často zdržoval v zadních řadách, aby si ji mohl lépe prohlédnout.
I přes ty malé chybičky jako jsou kruhy pod očima byla ta dívka prostě nádherná.
Ze všech sil se snažil najít chyby a zápory, aby si ji mohl zošklivit.
To prostě nešlo.
Její nyní rezavé, kudrnaté vlásky, které ji splívaly podél ramen.
Své měkké, růžové rtíky držela mezi svými bílými zoubky.
Zavřel oči a uviděl ty její nádherné hnědé jako čokoláda.
Její nádhernou postavu, kterou včera z části viděl. Nedokázal si představit, jak nádherná musí být bez oblečení.
Její vyvinutá prsa.
Tohle všechno mohl včera mít a on idiot se rozhodne udělat tu ,,správnou věc" ale tak je to pro všechny přeci správně.
Musí na ní zapomenout.
Nikdy i kdyby chtěl nebude jeho a to moc dobře věděl.
Z myšlenek ho vytrhl prudký pohyb v jeho blízkosti.
Přišla až k němu a podávala mu svou práci, opatrně si ji od ní převzal a přitom se naschvál dotkl její ruky. Lehce se zachvěla. Přitom si všiml, že se mu včera podařilo si ji označit.
Sice pod límečkem košile a jejími vlasy nebyl jen tak vidět, ale pokud by měla vlasy v culíku, jistě by si toho někdo všiml.
Najednou jej přepadly nestydaté majetnické myšlenky.
Alespoň všichni vědí že někomu patří.
Ušklíbl se pyšně a ona sklopila pohled.
Vzápětí si uvědomil, že není jeho a nikdy nebude.
Mezitím zazvonilo a žáci mu na stůl začali odevzdávat své práce.