Zraněný vlk

817 43 1
                                    

,,Amy, pojď sem, dělej." Byla jsem v polovině schodů a už jsem to viděla. Táta stál u vstupních dveří a v náručí držel zraněného vlka.

,,No nekoukej tak a pomoz mi dostat ho do mé pracovny." Najednou to ve mně cvaklo. Trhla jsem sebou, seběhla jsem zbytek schodů a otevřela jsem tátovi dveře do pracovny. Položil vlka na svůj "operační" stůl.

,,Tati, co mu je? Bude v pořádku?" ,,Amy, padej. Potřebuju se soustředit. Potom za tebou přijdu." Jen jsem odešla a zavřela za sebou dveře.

Byl tam s tím vlkem dobrou hodinu a půl. Já jsem seděla v kuchyni za stolem a čekala jsem, co se bude dít. Najednou táta vyšel. Vystřelila jsem ze židle. ,,Žije? Je v pohodě? Co mu bylo?" ,,Tak v pohodě je dost přehnané, žije. Někdo ho málem zastřelil." ,,To ty hovada nejsou schopný ctít zákon?!" ,,Amy, nemluv tak..." Moc dobře jsem věděla, že střílet vlky je tady zakázáno, ale spouště lidem to bylo někde...

Dívka, co vyla s vlkyKde žijí příběhy. Začni objevovat