Dívka, co vyla s vlky

Získání náklonnosti

,,Byla jsi tam nějak dlouho. Jsi v pořádku?" Zeptal se táta. ,,V tom největším." Rozplývala jsem se.

,,Tatínku?" ,,Ne." Jen jsem si povzdechla a ignorovala jsem to. ,,Necháme si ho?" ,,Amy, proboha... Je to divoké zvíře..." ,,Ale když..." ,,Amy, řekl jsem, že ne a za tím si taky stojím!" Jen jsem naštvaně odešla do pokoje a práskla jsem za sebou dveřmi.

Až do večera jsem nevylezla. V pokoji jsem měla krom vchodových dveří i dveře do mé vlastní koupelny, takže jsem se zamkla a odmítala jsem s tátou mluvit. Nepřišla jsem ani na oběd...

Když už táta spal, vyplížila jsem se z pokoje a opět jsem se vydala za svým vlkem. Potichu jsem vešla do pracovny. Vlk zřejmě slyšel, jak jsem za sebou zaklapla dveře. Viděla jsem, jak se zvedl. A i když to téměř nebylo vidět, lehce zavrtěl ocasem.

,,Ahoj Anubisi." Pomalu jsem otevřela klec. Vlk z ní nevystrčil ani jednu packu. Nejistě jsem k němu natáhla ruku. Když se nebránil, jemně jsem se dotkla jeho kožichu na hrudi. Pomalu jsem ho začala hladit. Bylo to tak úžasné.

Anubis se po chvíli rozvalil na záda a nechal se drbat na břiše. Získala jsem si jeho náklonnost. Choval se skoro, jako pes. A já? Já jsem byla v sedmém nebi. Ale po nějaké době na mě přišla únava...

,,Anubisi, zlato, půjdu spinkat a ty taky, ano?" Vlk, jako by mi rozuměl se na mě podíval, sedl si tak, aby ani chlupem nevyčuhoval z klece a čekal, až ji zavřu. ,,Dobrou noc." Naposledy jsem vlka pohladila, zavřela jsem klec a odešla jsem.