Dívka, co vyla s vlky

Seznámení

Táta byl unavený, tak šel brzo spát. Já však usnout nemohla. Pořád jsem myslela na vlka v tátově pracovně. Zvedla jsem se tedy z postele. Potichu jsem přešla chodbou ke schodům, které jsem neslyšně seběhla.

Chvíli jsem jen stála před dveřmi a přemýšlela jsem, jestli je to dobrý nápad. No nakonec jsem tedy vešla.

Z klece v rohu pracovny se na mě koukal pár žlutých očí. Myslela jsem, že když se budu přibližovat, začne vrčet, ale on nic. Dřepla jsem si ke kleci a koukala se na krásného bílého vlka. On si mě se zájmem prohlížel.

Pomalu a opatrně jsem ruku přiblížila ke kleci a snažila jsem se nedat najevo strach. Vlk znejistěl, ale neměl, kam ucouvnout. Nejistě tedy začal mou ruku očichávat. Ze začátku měl uši stažené dozadu. Teď je však měl krásně dopředu. A skoro to až vypadalo, jako by se na mě usmíval.

,,Anubis." Pronesla jsem tiše a vlk se na mě ještě tázavěji podíval. ,,Budu ti říkat Anubis." Ještě chvíli jsem u vlka seděla a poté jsem odešla zpět. Během chvilky jsem usnula.