Dívka, co vyla s vlky

Nápad

Zmatená a zcela bez odpovědi jsem se s Anubem, byť nerada, vydala domů. Cestou jsme se stavili do lesa, jak jsem vlkovi slíbila, a nakonec jsme se domů dostali až v devět večer.

Snažila jsem se Taylorovi dovolat, ale pořád nic... Psala jsem mu zprávy, ale ani si je nepřečetl. ,,Jdi tam..." Zase ten hlas. ,,Proč bych tam měla jít?" ,,Abys konečně dostala svou odpověď, po které tak moc toužíš..." Přemýšlela jsem. Co kdybych se tam doopravdy vypravila? Co bych tam asi našla? Skutečně jsem chvíli přemýšlela nad tím, že bych to udělala, ale nakonec jsem si jen lehla a po asi hodině přemýšlení, co s Tayem je, jsem konečně usnula.

Když jsem se probudila, bylo to takové to klasické ráno, co ani nestojí za řeč. A Taylor na mě zase nečekal. Ve škole se taky neukázal. A tak jsem se po vyučování vydala rovnou k Tayovi domů. Už z dálky jsem poznala, že pokud by byl Taylor doma, tak by byl doma sám, jelikož auta jeho rodičů byla pryč. To pro mě znamenalo příležitost vejít do domu dřív, než se jeho rodiče vrátí z práce.

Zazvonila jsem. Nic. Zkusila jsem to znovu, ale zase nic. Nakonec jsem tedy, byť nerada, vzala klíč zpod rohožky a chtěla jsem dveře otevřít, ale bylo odemčeno. Vešla jsem. ,,Taylore? Tayi!" Nic... Začínala jsem se vážně bát. Už už jsem chtěla vejít do Taylorova pokoje, ale v tom jsem si všimla, jak přijela Taylorova máma. ,,Sakra!" Řekla jsem si pro sebe. Rychle jsem seběhla schody, po kterých jsem tak pracně vyšla až k Taylorově pokoji, a vyšla jsem z domu zadním vchodem. ,,Zase vím úplný prd..."

A právě na cestě domů mě napadlo něco geniálního. Rozběhla jsem se a skoro až jsem to nemohla udýchat, ale musela jsem. Rychle jsem vběhla domů, pozdravila Anuba a tátu a vběhla jsem do svého pokoje. ,,Že mě to nenapadlo dřív!"