Dívka, co vyla s vlky

Smutnění po příteli...

Cítím se teď hrozně prázdná... Taylor se se mnou odmítá bavit. Typuju, že je na mě naštvaný, ale zároveň jsem ho musela zklamat, že jsem si místo něj vybrala vlka...

Abych byla upřímná, mrzí mě to... nechtěla jsem si vybírat... Chybí mi. Mám pocit, že spolu s Taylorem jsem ztratila i kus sebe...

Seděla jsem na posteli, plakala jsem a do toho mi hrály smutné písničky. 'All I want' od Kodaline nevyjímaje... Anub ke mně přišel a začal do mě strkat čumákem. Silně jsem ho objala a během chvilky jsem mu kožich smáčela slzami... ,,Amy, nesmutni kvůli něj, prosím..." Už zase ten hlas odnikud, co ke mně promlouval... Cítila jsem se tak zmatená, ale opět jsem to jen hodila za hlavu. Nebyla jsem schopná nad tím zrovna teď rozmýšlet...

,,Amy, děje se něco?" Zeptal se mě táta, když jsem do kuchyně přišla s očima, jak angorák. ,,Ne, dobrý, nic důležitýho tati." ,,No, jak myslíš. Ale když budeš chtít, jsem tu pro tebe." Řekl a objal mě. ,,Já vím tati, děkuju." Táta jen pokývl hlavou, vzal si svůj hrnek s odpolední kávou a odešel do pracovny. Vzala jsem si nějaký, asi den starý rohlík, udělala jsem si kafe a vrátila jsem se zpátky do pokoje za Anubem.

Podívala jsem se na telefon s doufáním, že tam budu mít zprávu od Taye, ale ne... bylo marné v to doufat... ,,Bože Taylore, vrať se mi prosím, tak moc mě to mrzí..." Řekla jsem si pro sebe. Budiž mi útěchou, že ho zítra uvidím ve škole.