Dívka, co vyla s vlky

První dotek

I když bylo ještě léto, probudila jsem se do poměrně chladného nedělního ráno. Táta ještě spal, tak jsem si udělala ještě rychlý výlet do jeho pracovny.

Když mě Anubis uslyšel, zvedl se a zkoumal mě stejně podrobně, jako včera. Chtěla jsem jít až ke kleci, když v tom jsem slyšela, jak táta otevřel dveře od pokoje. Rychle jsem tedy vyšla z pracovny a přešla do kuchyně.

,,Dobré ráno Amy." ,,Dobré." Ani jsem se na něj neotočila. ,,Co bude snídat vlk?" Zeptala jsem se. ,,Zkusím mu dát zbytek toho kuřecího masa." ,,Aaaa, mohla bych mu to dát já?" Zeptala jsem se nejistě. ,,Amy..." ,,Tati prosím. Budu opatrná, slibuju." Povzdechl si. ,,No tak dobře." ,,Jo!" Mám tak trochu pocit, že jsem musela vyskočit aspoň dva metry do vzduchu a zařvat to snad přes celý barák.

Vytáhla jsem tedy maso z ledničky, ohřála jsem ho, dala ho do misky a vítězně jsem se vydala do tátovy pracovny.

,,Ahoj Anubisi, mám tu pro tebe snídani." Vlk pozorně zkoumal misku, kterou jsem držela v levé ruce. Došla jsem až ke kleci, pomalu ji otevřela a čekala jsem, co se stane. ,,Tak pojď, máš tu jídlo." Položila jsem misku před klec a trochu jsem ustoupila.

Vlk se k misce nejistě natáhl, očichal její obsah a po chvilce rozmýšlení se dal do jídla. Když to sežral sedl si a asi čekal, jestli dostane ještě něco. Naklonil hlavu mírně na stranu a koukal se na mě těma jeho úžasnýma očima. Zasmála jsem se.

Co mě však fascinovalo bylo to, že vlk mohl klidně z klece odejít, ale zůstal tam. Pomalu jsem k němu přišla. Vlk ke mně natáhl čumák. Vypadalo to, že si mě chce očichat. Tak jsem tedy natáhla ruku a s mírnými obavami jsem se mu při tom koukala do očí. Oblízl mě. Oblízl mi ruku. Usmála jsem se.

Došlo mi, že už tu jsem asi dlouho, tak jsem tedy vzala misku, zavřela klec, věnovala jsem Anubisovi ještě jeden pohled a odešla jsem.