Dívka, co vyla s vlky

Rozzlobení táty

,,Dobré ráno zlato." Řekl mně táta, když jsem ráno přišla do kuchyně. Choval se, jako by se nic nestalo...
,,Dobré... Vlk by asi potřeboval pohyb, když je to divoké zvíře, ne?" Pronesla jsem docela toxicky. Táta tón mého hlasu raději ignoroval. ,,Ano, proto ho dnes zkusíme dát na provaz a vzít ho na zahradu." Vyvalila jsem oči. ,,Na provaz?! Jsi normální?!" ,,Amy, jak to se mnou mluvíš?!" ,,On může být i bez provazu. A já ti to ukážu!" Vyběhla jsem k pracovně. Táta se rozběhl hned za mnou. ,,Amy!"

Vběhla jsem dovnitř, zamkla dveře a došla ke kleci. Rychle jsem ji otevřela. Táta začal bušit na dveře. ,,Amy, okamžitě otevři!" ,,Anubisi?" Vlk se na mě podíval. ,,Teď musíš spolupracovat. Když tátovi dokážu, že jsi neškodný, a že mě máš rád, třeba si tě nechám, ale musíš mně pomoct. Musíš teď poslouchat." Vypadalo to, že mi rozumí. ,,Tak jo, ke mně hochu." Vlk nejistě vylezl z klece a došel až ke mně. Pohladila jsem ho. ,,Šikulka." On jen zavrtěl ocasem a jako by se usmál.

,,Tati, otevřu, ale musíš odstoupit od těch dveří. A taky musíš ten vztek v sobě udusit." ,,Prosím?!" ,,Prosím tati..." Slyšela jsem, jak si povzdechl. Ještě jsem chvíli počkala a potom jsem s Anubisem u nohy otevřela dveře.