Dívka, co vyla s vlky

Hádka

Viděla jsem, jak Taylor ztuhnul. ,,Taylore, je to dobrý, toto je Anubis. Můj vlk." Řekla jsem nejistě a nadšeně zároveň s rukou na Anubisově hlavě. ,,Ten člověk se mi nelíbí!" Zarazila jsem se, ale ignorovala jsem to. ,,Tak pojď dál a nestůj tu jen tak."

Tay opatrně prošel kolem Anubise a rychle vystřelil po schodech do mého pokoje. Sotva jsem zavřela dveře, spustil... ,,Jsi blázen Amy, víš to? Vlk?! Víš ty vůbec, jak velká starost to je?!" ,,Nejsi moje chůva a ani mě nemáš na starosti! Tak na mě laskavě neřvi a nestarej se o to, do čeho ti nic není!" Mrzelo mě, že se s ním kvůli Anubise hádám...

,,Tay, prosímtě, mám tě ráda..." ,,I já tebe, ale dokud tu ten vlk bude, nečekej, že ještě někdy přijdu na návštěvu. Je to divoké zvíře proboha!" Celou dobu jsem musela Anubise držet. Věděl, jak moc vyhrocená situace toto je a chtěl mě bránit. Věděla jsem to. Od chvíle, co Taylor vešel, Anub neustále vrčel. Taylor mně tímto dal vlastně ultimátum. Buďto tu vlk zůstane a on už nepřekročí práh tohoto domu, anebo Anubis odejde a Tay sem bude stále chodit. ,,Promiň, ale já se Anubise nevzdám..." ,,Sbohem Amy..." Odešel... A já měla pocit, že jsem právě ztratila kus sebe...