Hunger Games: 79. ročník

10. Kapitola

"Buď silná zvládneš to." říká Greg. Za chvíli budu muset nastoupit do tubusu a nechat se vyvést do Arény. Bojím se jaká bude aréna tento rok ale, na sobě mám dlouhé docela zateplené kalhoty a teplou bundu takže budeme někde kde je zima. "5 minut do začátku." oznámil hlas v reproduktoru. "Já nechci, Nechci tam jít." začaly se mi oči plnit slzami. "Ne ne ne, nebreč, teď musíš být silná, tvá rodina tě potřebuje." řekl Greg. Ano, musím být silná, co nejsilnější to pujde. Musím vyhrát kvůli rodině. "2 minuty do začátku." "Běž a buď silná." objal mě a já šla do tubusu ,který se následně zavřel a já viděla Grega jak mi dodává sílu očima. Pomáhalo to. Najednou začal tubus stoupat nahoru. Naposledy jsem se podívala na Grega , měl stejný výraz jako předtím. Zezačatku mě oslepilo jasné světlo ,ale poté jsem si začala přivykat a zjistila jsem že všichni splátci jsou už na svém podstavci. 40 sekund. Aréna tenhle rok je tundra. Vypadá to tady jako v bývalém dvanáctém kraji na podzim. Ještě 30 sekund. Hledám Ruena. Je na podstavci skoro naproti tomu mému. Kouká mi do očí a snaží se mi něco naznačit. Co po mě chce ? 10 sekund. Stále se zkouší mi něco vysvětlit. 7 sekund. Rozhodla jsem se jít do Rohu hojnosti pro nějaký nůž a batoh. Budu opatrná, nezabijou mě, teď ne. 3 sekundy. Připravuji se k běhu. 2 sekundy. Je to tak 40 metrů, zkusím to. 1 sekunda. "Přejeme vám úspěšné Hladové Hry a kéž vás vždy provází štěstěna." utichnul Hlas. Start. Vyběhla jsem z podstavce rovnou doprostřed Rohu hojnosti. Běžela jsem. Ohlédla jsem se pokoušela se najít Ruena ,ale nikde nebyl. Asi tak na mé úrovni byla holka ze trojky. Trochu jsem přidala ,ale jen trochu, musím se pak vrátit zpátky. Byla jsem v Rohu hojnosti a rychle sebrala batoh a dva nože. Otočila jsem se s batohem na zádech a dvěma noži v ruce a běžela zpátky. Vyběhla jsem z Rohu hojnosti a běžela k lesu. Rozhlídla jsem se  nastranu. Žádný splátce si mě nevšímá. Ohlídnu se na druhou stranu. Vidím splátce z desátého kraje. Hází po mě nůž ,kterému nestíhám tak úplně vyhnout a čepel nože mi přejede po paži. Padám na zem a než se stihnu vzpamatovat splátce je u mě a napřahuje se s nožem v ruce ,aby mi zasadil smrtelnou ránu. Zavírám oči a vzpomínám na rodinu. Naposledy je otevřu a vidím kluka z desítky jak kroutí oči v sloup a padá na mě rychle se kutálím a vidím Ruena se zakrvácenou čepelí nože. On mě zachránil. Zvedla jsem se ze země. Chvilku na mě koukal jestli jsem v pořádku. Za Ruenemse objevil kluk z devítky. Rychle jsem po něm hodila nůž ,který se mu zabodl do ramene. Ruen se otočil a viděl splátce zotavujícího se z mé rány. Rychle jsem běžela do lesa než si toho Ruen a kdokoli všimnul. Běžela jsem tak dlouho dokud jsem nemohla popadnout dech.

Potom co jsem se vydýchala jsem se rozhodla jít hledat vodu. Šla jsem dál rovně.

Na chvíli jsem zastavila. Ozvalo se dělo přesně třináctkrát. To znamená že zbývá ještě jedenáct splátců.

Začalo se stmívat a já byla stále bez vody. Rozhodla jsem se hledání vody nechat na zítra, přednější je vyhledat nějaký strom na kterém bych si mohla "ustlat". Po chvíli hledání jsem našla strom ,který splňoval moje požadavky. S trochou obtíží jsem na něj vylezla a otevřela batoh. Byl v něm spacák, provaz, sušené ovoce a další jídlo co vydrží dlouho. Zabalila jsem se do spacáku a uvázala okolo sebe provaz. Na obloze se objevil erb Kapitolu i s hymnou. Na obloze se objevovaly portréty mrtvých splátců. Oba ze třinácky, kluk z desítky, oba z pětky, šestky, sedmičky a osmičky, holka z devítky a holka z trojky. Zbývá nàs jedenáct. Ještě deset lidí porazím a vrátím se domů.