Hunger Games: 79. ročník

22. Kapitola

Když jsme přišli do jeskyně Ruen se posadil na spacáky a já vedle něj.

Zakručelo mi v břiše. S Ruenem jsme se mírně zasmáli, ale je mi jasné že budu muset jít lovit. Lovila jsem jen jednou. Možná si to moc beru ,ale nechci abychom byli ohladu. "Asi půjdu něco ulovit ne ?" řekla jsem a vzala si dva vrhací nože. "Zvládneš to ?" zeptal se starostlivě. "Ano." usmála jsem se a vyšla z jeskyně. Budu chodit tady po okolí. Chození mě opět nutilo přemýšlet. Je vážně zajímavé že před hodinou jsme na sebe s Ruenem křičeli a teď se stará. Samozřejmě že jsem ráda, ať to myslí popravdě nebo jen přehrává.

Zajímalo by mě jestli cítil při našem polibku to samé co já nebo to jen hrál. Pravdou je že ani já si teď nejsem jistá svou pravostí lásky. Moje slova se už nedají vrátit takže by mi to mohlo být jedno,ale není. Mrzí mě že si tím nejsem jistá tím pádem jsem nebyla upřímná. Vážně nerada bych mu řekla "Miluji tě." kdybych to tak necítila. Vážně se ve svých pocitech nevyznám. Možná je to mojí momentální situací, nebo bych se takhle chovala normálně, doma, já nevím. Asi začínám bláznit, říkám si to snad každý další den strávený v Aréně. Vážně už chci domů.

Najednou jsem se začala plně věnovat lovu.

Po chvíli jsem naštěstí ulovila bažanta a snad ho dostatečně upekla na ohni. Pomohla jsem Ruenovi k ohni kde jsme bažanta snědli a co nejrychleji uhasili oheň protože už byla tma.

Bum. Zvuk děla nachvilku přerušil naši práci ,ale poté jsme opět uhasovali oheň.

Když jsme již s Ruenem leželi ve spacáku namáčknutí na sobě se objevil na obloze erb Kapitolu a fotka kluka ze čtyřky. Vypadá to že spojenectví profesionálů se už rozpadlo a to znamená jen jedno - konec Her se už neodvratně blíží. Těším se až je uvidím. Trixe a rodiče. Doufám že to tady přežiju těch posledních pár dní. Domov je až moc blízko na to, abych se teď umřela.

A s touto myšlenkou usínám.