Hunger Games: 79. ročník

9. Kapitola

Nějaký muž mě odvedl přímo k podiu.

"Teď přivítejte dívku z jedenáctého kraje Missy Greenovou!" řekl Ceasar a já vyšla na podium. Podívala jsem se do hlediště. Bylo zde tak 100 000 lidí. Sedla jsem si na jedno z křesel ,které zde bylo připraveno. "Takže Missy, jak se teď cítíš ?" "Nervózně ?"odpověděla jsem mu tak trochu nejistě. "No není roztomilá ?" zeptal se Ceasar davu ,který mu odpověděl hlučným povzdechem na souhlas. "Tak co Kapitol ? Jak se ti líbí ?" "Je hezký, ráda na něj koukám z bytu." přisvědčila jsem. "Co se ti honilo hlavou když jsi byla vybrána na Sklizni ?" řekl zkoumavě. "Byla jsem v šoku..... Ale po loučení s rodinou .. Se pokusím vyhrát kvůli nim." řekla jsem a snažila se aspoň trochu a nenápadně rozmrkat slzy ,které se mi hromadí v očích. "V Osobním Hodnocení jsi dostala číslo šest, zabrání ti to nějak ve víťezství ?" zeptal se. "Budu se snažit aby bezabránilo." řekla jsem po chvíli přemýšlení. "Moc rád bych si ještě dál povídal ,ale bohužel naše tři minuty vypršely." "Zatleskejte pro Missy Greenovou z jedenáctého kraje !" "Děkuji." řekla jsem za tleskání diváků a usmála se nejlepším úsměvem co umím. Odcházím z podia a celá se klepu. Vcházím do místnosti kde jsme čekali až přijdeme na řadu a tam na mě čekají Frankie a Hanz. Usmívají se ,ale nejsou úplně šťastní. Mají pravdu, opět jsem se moc nepředvedla. Rozhodla jsem se tomu po čas Ruenova rozhovoru nemyslet. "Přivítejte na pódium Ruena Doesna z jedenáctého kraje !" řekl Ceasar hlasitě. Ruen vyšel na podium a posadil se na jedno z křesel. "Ruene, v Osobním Hodnocení jsi dostal desítku, dobrá práce." řekl Ceasar uznale. Vždycky jsem si myslela že Ceasar chce splátce jen ponížit , nebo ne ponížit ale jen mi přijde nesypatický. Tentokrát ale Ruenovi pomohl.

Díky mému malému zamyšlení mi trocha rozhovoru utekla ,ale teď už budu poslouchat. "A máš doma nějaké děvče ?" zeptal se Ceasar zkoumavě. Ruen zatřásl hlavou na nesouhlas. "To není možné! Vždyť jsi tak pohledný !" "No ... jedna dívka by tu byla ,ale nemyslím že bych jí nějak zajímal .." "Když vyhraješ, určitě si s tebou někam vyjde." "Jo, můžu to zkusit.." Cítila jsem tupou bolest v hrudi,která však nebyla fyzická nýbrž psychická."Tak děkujeme ti za tvůj rozhovor, Ruen Doesn z jedenáctého kraje !" Ruen odcházel od podia a přišel za námi do místnosti kde se předtím čekalo. "Skvělé, drahoušku." zašveholila Frankie a já nachvíli jsem sklopila pohled k zemi. Zachvíli jsem pohled opět zvedla a

a viděla Ruena jak se na mě kouká přes tlachání Frankie. Jeho hnědé oči se vpíjí do těch mých. "Tak, musíte se na zítřek vyspat. Zítra je velký, velký,velký den!" říká Frankie a já odvracím pohled od Ruena.

Po příchodu do bytu jsem se zavřela v pokoji a umyla se. Potom co jsem ze sebe smyla všechny šminky atd. jsem si lehla do postele a pokoušela se usnout. Bohužel myšlenky na zítřejší Hry mi zaplavily mysl ,ale po chvíli se mi podařilo usnout.