Hunger Games: 79. ročník

17. Kapitola

Přešla jsem k němu. Zatřásla jsem mu ramenem. Nic. Zkusila jsem to ještě jednou. Nic. "Ruene, probuď se." řekla jsem potichu a zatřásla mu znovu ramenem. Zase nic. Nemůže snad spát tak tvrdě. Nebo ano ? Počkat, možná to chápu. Sklonila jsem se k němu a dala mu pusu na tvář. Nic, takže už nechápu nic. Myslela jsem že chce abych tímhle gestem přilákala sponzory ale asi ne. Možná vážně pořád spí. Zkusila jsem to tedy ještě jednou. Začala jsem se k němu sklánět a když jsem byla na úrovni jeho rtů, vyplnil mezeru mezi námi a políbil mě. Odtáhnul se a podíval se mi do očí. Chtěla jsem ho políbit zpátky ,ale co by na to řekli rodiče ? Já nevím. Soustředila jsem se na pohled jeho očí byla v nich láska ,ale nebyla úplně pravá. Už mi to došlo, je to kvůli sponzorům, je vážně chytrý. Milenci z jedenáctéjo kraje. Políbila jsem ho tedy zpátky a pak se odtáhla. "Něco jsem ulovila tak se pojď najíst." řekla jsem a pomohla mu vstát. Myslela jsem že mě chytne za ruku,ale nestalo se tak. Zatímco u ohně jsme na sobě seděli namáčknutí. Byl to příjemný pocit vědět, že se máte o koho opřít,ale zároveň mě trochu mrzí že mě doopravdy nemiluje.

Po jídle mě chytnul za ruku a významně se na mě podíval a odešel do jeskyně. Chvíli jsem o tom přemýšlela a pak se podívala do ruky. Byl tam lísteček s krátkým vzkazem : "Přilákejte sponzory a zůstaňte naživu." Přilákejte sponzory. No jasně, přilákejte sponzory. Proto mě políbil. Už mi to dochází, chce přežít, vrátit se domů. Je to sobecké mě takhle skoro využít, ale chápu to, chce žít. Kdyby nevyhlásili že můžou být dva vítězové nespojil by se se mnou. Spojil se se mnou ze soucitu, možná dokonce chce abych se vrátila k rodině ,ale rozhodně ne z lásky nebo potřeby. Nikdy mě nepotřeboval, to já bych bez něj byla mrtvá. Měla bych mu být vděčná, ne naštvaná. Teď jsem sobecká já. Radši jsem uhasila oheň a zakázala si o tomhle přemýšlet. Šla jsem do jeskyně. Okamžitě jsem našla pohledem Ruena. Zdá se smutný. Sedla jsem si naproti němu a chápavě se usmála. Ruen nejdřív nechápal,ale poté mu to došlo. Jeho rysy se trochu uvolnili a teď vypadal spokojeně skoro šťastně. Chytl mě za ruku, ale tentokrát měl v očích skoro štěstí a trochu lásky. Byla jsem za to ráda. "Děkuji." zašeptala jsem skoro neslyšitelně. "Já děkuji." řekl a usmál se zářivým skoro pravým úsměvem. Díky tomu jsem se na něj musela usmát taky. Objala jsem ho a on mě zpátky. Tohle je asi jeden z mála dní kdy jsem skoro šťastná.