Hunger Games: 79. ročník

23. Kapitola

Probudila jsem se a Ruen stále spal. Uvelebila jsem se tedy na jeho hrudi a koukala do stropu jeskyně. Poslouchala jsem Ruenův pravidelný tep. Po chvíli cítím jak se Ruen probouzí. Vyzvednu se na loktech abych viděla na jeho obličej. Usmála jsem se na něj a on na mě. Znovu jsem si lehla na jeho hruď s tím že pro dnešek budeme ležet co nejvíc to pujde. Stejně se profíci určitě pozabíjí navzájem.

Ruen taky kouká do stropu jeskyně, zdá se že o něčem přemýšlí. Bylo ticho. Pravdou je že my většinou nemluvíme. Jediný kdo občas promluví jsem já. I ráno se zdravíme jen úsměvy - ne že by mi to vadilo. Zdá se to být něco jako jenom náš pozdrav. Nevím, jestli za naším tichem stojí Hry nebo je Ruen opravdu tak tichý ,ale nevadí mi to. Většinou jsem hovorná ,ale mám pocit že s Ruenem slova nepotřebuji.

Ano, možná s ním slova nepotřebuji ,ale stejně bych se ho ráda zeptala na pár otázek. Zvědavost mě pro tentokrát ovládla a já se ho poprvé odhodlávám zeptat : "Proč jsi na mě v sadech koukal ?". Vzepře se na loktech a podívá se mi do očí. "Poprvé jsem tě viděl asi tři roky zpátky. Byl rok po nepodařené vzpouře, byl podzim, sychravo a deštivo. Jednoho dne k nám do kraje přijelo auto a já jen tak na chvilku uviděl asi dvanáctiletou dívenku - bylas to ty, jak jsem později zjistil." ano, tenhle den si pamatuju, poprvé jsem já a moje rodina dorazili do jedenáctého kraje. Považuju to za nejhorší den mého života. Všechno bylo tak jiné od Kapitolu a my byli zmatení. "Poté jsem tě viděl v sadech. Byla jsi tam nová a nevěděla jsi co dělat. Jen jsi opožděně opakovala to, co ostatní. Bylo to legrační." nachvilku se odmlčel a poté začal povídat dál : "O pár měsíců déle jsi pracovala v sadech jako všichni ostatní. Zpívala jsi, moc hezky. Koukal jsem na tebe protože jsi mě zajímala, musel jsem." dokončil svůj proslov a mně to vyrazilo dech. "Já .. ehm ... děkuju." řekla jsem a podívala se mu do očí.

Hlas v reproduktoru přerušil náš pohled. "Pozor splátci, pozor, od poledne tohoto dne ,které bude ohlášeno gongem se bude u Rohu Hojnosti konat hostina, protože každý z vás něco potřebuje. Konec hlášení a ať vás vždy provází štěstěna."