Hunger Games: 79. ročník

12. Kapitola

Běžím dál. Ohlídla jsem se a ujistila se že za mnou neběží. Sedám si a koukám se na ránu ve stehně, je to celkem hluboké. Z mého zkoumání rány mě ruší dělo. Kdo to byl ? Kdo umřel ? Jediné co mi zbývá je doufat že Ruen je pořád naživu vůbec jsem na něj nepomyslela. Zatřásla jsem hlavou abych zahnala myšlenky a i přes mé zranění se vydávám lovit. Po chvíli jsem ulovila opět králíka, upekla ho na ohni a snědla. Rozhodla jsem se vymýt si ránu. Šla jsem tedy k řece a sedla si na kámen. Trochu jsem si ještě roztrhla díru na kalhotech ,kterou jsem měla v místě rány. Je mi jasné že to bude bolet. Už teď se klepu, doslova. I přes strach z bolesti jsem si do rukou ve tvaru mističky nabrala vodu a trochu si ji vylila na ránu. Sykla jsem bolestí ,ale zas tak úplně hrozné to nebylo. Stejný proces jsem zopakovala ještě parkrát dokud se mi rána nezdála dost čistá. Musím jít dál, jinak mě profíci najdou. Vědí že půjdu po řece. Nemám dost velkou termosku abych měla co pít a šla víc do středu lesa. Musím tedy zvolit možnost ,která je sice možná nejnebezpečnější ze všech tří ,ale možná mě udrží naživu co nejdýl - přebrodit řeku. Samozřejmě tam,kde to bude nejužšší ,ale i tak to bude težké s mou nohou. Vydala jsem se tedy kupředu s tím že tam, kde to bude úzké přebrodím řeku. Šla jsem pomalu kvůli noze ,ale i tak to bylo docela bolestivé. Taky jsem pozorně sledovala řeku kdy se aspoň o trochu zúží. Šla jsem po proudu řeky a všimla si že je řeka v tomhle místě docela úzká. Přišla jsem až ke břehu. Voda není tak moc hluboká, předpokládám že mi bude tak po kolena maximálně. Druhý břeh je asi osm metrů daleko. Proud nevypadá moc silný. Sedla jsem si na kraj břehu a nohy spouštím do vody. Stoupám si a pomalým krokem jdu řekou. Občas se přidržím kamenů v řece. Jsem přesně uprostřed řeky a rána na noze mě nepředstavitelně bolí. Musím jít ale dál. Krok. Další. Počítám každý krok abych nemyslela na tu bolest. Už jen poslední dva metry. Metr. Jakmile jsem u břehu. Sedám si na okraj a přehazuji nohy na zem. Odplazím se o trochu dál od řeky a lehám si na trávu. Mám zavřené oči a ležím na zemi v trávě. Co když mě tady najde nějaký splátce ? Blesklo mi hlavou a okamžitě jsem se postavila. Zachvíli se bude stmívat. Musím najít nějaký strom na kterém se dá sedět a v rámci možností se vyspat. Až jsem našla strom ,který splňuje moje požadavky a vylezla na něj.

Je tma a klíží se mi víčka. Musím ale vydržet, chci vidět kdo umřel. Na obloze se náhle zobrazuje erb Kapitolu s hymnou. Na obloze se objevuje fotka holky z druhého kraje ,kterou jsem bodla do ruky. Zabila jsem ji já nebo ji zabili ostatní profesionálové protože byla k ničemu ? Nebo snad ze soucitu ? Ani se nehodlám odhadovat, nebo snad říkat nahlas mou odpověď.