Vrah z Tokia

3. Kapitola

Hanji

,,Promiňte pane. Řekl jste..nový parťák?" Seděla jsem u šéfa v kanclu a pomalu nevěřila svým uším. Chce mi přidělit parťáka..ne třeba kolegu ale vyloženě..ah! Bože! Možná jsem to ještě neřekla ale radši vždycky pracuju sama. Je to pro mě tak lepší.
,, Ano Hanji nový parťák. A netvařte se tak nevrle, budete s ním muset holt vycházet. Včera v noci objevili další vraždu nedaleko baru. Proto bude lepší když teďka týmy vyšetřovatelů budou chodit nejmíň po dvou lidech. A žádný odmlouvání."

Ikdyž jsem byla odhodlaná říct k tomu ještě pár slov, nakonec ze mně vypadlo pouhé ,,ano pane. Spolehněte se." A s těmito slovy jsem odešla z jeho kanceláře rovnou do jídelny jelikož právě byla pauza na oběd.

Shromáždili se tady lidé nejrůznějšího typu ať už mladší či starší nebo tlustí s hubenými. Ale jak se říká nesuď knihu podle obalu. Ani tolik nezáleží na vzhledu než na povaze. Ta je podle mně přednější.

Koupila jsem si oběd a zasedla k jednomu ze zdejších volných stolů. Je tu hodně lidí, to musím uznat. Ale tak co taky čekáš Hanji. Seš na hlavním ústředí vyšetřování vražd v celým Tokiu. A ještě k tomu v jídelně při polední pauze.

,,Ahoj!" řekla mi nějaká dívka a přisedla si ke mně. ,,Ahoj" odpověděla jsem nazpět. ,,Ty jsi tu nová viď? Já jsem Tara. Tara Hizuko." Usmála se a zřejmě ode mně očekávala že jí řeknu i svoje jméno. Tak proč ne vypadá jako fajn holka a není špatný si tady udělat nové přátele. ,,Já jsem Hanji Zoe. Těší mě a jak jsi už říkala tak ano, jsem tady nová. Chtěli novou posilu pro ty vraždy tak jsem přišla na požádání."

,,Týjo....to seš asi hodně dobrá co? Já mám pomalu štěstí, že jsem se sem dostala. Ale asi postrádali roztomilý slečinky. Jako vždy.." povzdechla si.

,,Ale prosimtě. Určitě z tebe jednou bude skvělá vyšetřovatelka."

,,Díky! Jo..což mi tak připomíná.." poklepala si prstem na bradu a vypadala zamyšleně. Jen prosím ať řekne něco normálního. ,,Jooo! Vím kdo bude tvůj spolupracovník milá Hanji Zoe!" Dobře. Tohle jsem nečekala. Asi jsem musela vypadat trochu zaraženě jelikož se mně na to po chvíli zeptala.

,,Děje se něco? Vypadáš..udiveně."
,,Ne jsem v pohodě." pokusila jsem se o úsměv. ,,A kdo to teda je?"
,,Akamaru Tashida. Není moc příjemnej ale když se mu člověk dostane pod kůži, je to fajn chlapík!"
Aha,super..další protiva. ,,Jasně! To já umím! Dostávat se lidem pod kůži je moje parketa"
,,Tak skvěle! Hele už budu muset jít. Uvidíme se zítra!" ještě mi zamávala a odešla. Což mi připomíná, taky bych už měla jít.

Po pár hodinách...

Páni to už je tolik? 10 večer..nejvyšší čas vypadnout. Ikdyž. Co mám doma na práci? Nic. Mohla bych se stavit do baru. Konec konců, dlouho jsem tam nebyla a třeba na mě čeká něco novýho...

S těmito slovy jsem se vydala rovnou do zmiňovaného baru.