Právo nevypovídat w/Vitaa

| 1 |

Ahoj, jmenuju se Lucy je mi 17 a ještě do nedávna jsem si žila normální život, ale asi před rokem a půl mi zemřel otec a máma se z toho totálně zbláznila.
Začala pít, přišla o práci a o řidičák.
V poslední době mě furt nutí krást různé prý potřebné věci pro ní, protože nemáme dostatek peněz na obživení, vzhledem k tomu, že všechny peníze utrácí za chlast, ten jde ukrást těžko. Mlátí mě a nadává mi, kdykoliv se jí zachce.
Už mě to nebaví, přála bych si utéct, ale nemám tušení jak

„Utečeme spolu." řekla jsem partě, která se skládala z plyšáků, fotky mého táty a mě.
Ano, uhodli jste správně nemám kamarády. Tahle věta mě trápí celý můj život. A já si na to pořád pokládám další otázku, proč?
Už od školky mě všichni nenáviděli, možná kvůli tomu že jsem nezapadala do skupin, ve kterých byly jen ty bohatx, upravený a každý den jinak oblečený děti, který si připadaly hrozně drsní, což jsem já nebyla.
Teď jsem v prváku a kradu? Trošku velký rozdíl ne?
Ale teď zpátky do reality
Je pondělí a já musím do školy, kde nás stejně nic nenaučí.
Ve škole se nic zajímavého nedělo a když jsem přišla domů, hned jsem matce odmítla všechny její požadavky, co mám udělat a dostala pár facek jsem běžela do pokoje, vytáhla ze skříně svůj batoh a dala do něj mobil, powerbanku, sluchátka, deku, peněženku, kapesní nožík a to nejdůležitější, sušenky.
To snad bude stačit, no bude muset.
Před chvílí jsem si vzpomněla na mého bratra Liama, který od nás odešel hned poté, co dovršil 18ti let. Bydlí teď v Praze, přesnou adresu mám napsanou na dopise, který mi posílal minulý rok k narozeninám.
Dlouho jsme se neviděli, takže musím doufat že mě pozná a nechá mě u sebe alespoň pár dní.
Našla jsem si na internetu nejrychlejší a nejlépe přímý spoj z Ostravy do Prahy a v kolik mi to jede.
Fajn, je půl druhý a jede mi to ve dvě, takže za půl hodiny. Vlakový nádraží je odsud tak deset minut takže mám ještě čas. Ale co mám dělat?
Venku je zima.
Dole je matka.
Nikdo mi nepíše.
A další poradu s plyšákama nepotřebuju.
Rychle jsem se podívala na instagram na nějaké nové příspěvky celebrit a znovu se podívala na hodiny.
Bylo 13:46, je na čase se vypařit.
Otevřela jsem okno a zmizela z dohledu té osoby, která je v mém rodném listě zmíněná jako moje matka.
Koupila jsem si jízdenku a nastoupila do vlaku. Začala jsem mít obavy, ale radši nad tím nijak moc nepřemýšlela a do sluchátek si pustila písničky.