Právo nevypovídat w/Vitaa

| 21 |

   „To jste tam teda moc dlouho nevydrželi, co se stalo?" Zeptala se Zoe hned co jsme otevřeli dveře apartmánu. „Byl tam Dave, proč jste nepřišli?" „Ty vole," vyjekla Zoe. „Půjdeme až odpoledne." Přišel k nám do obýváku i Mattem. „Holka klidni slovník." Provokovala jsem ji. Jeden vražedný pohled od ní byl věnován přímo mně. Já se na ní jen usmála a dál to neřešila. Došla jsem do ložnice, sedla si na postel a vytáhla mobil.
„Čaute lidi, právě jsme v Chorvatsku. A budou vlogy, popřípadě sketche a celkově si dáme pauzu od minecraftu. Zkusíme něco jinýho. Takže se máte na co těšit, zatím." Přečetla jsem nahlas popisek co měl MaTTem i se svou fotkou na Instagramu. „Co to čteš?" Usmál se Vitaa příchazející ke mně. „Mattemovo story." „A jakože moje ne?" Hrál uraženýho. „Ty máš story?" Zděsila jsem se. Nenávidím čtení, už i tohle mi dalo zabrat. A jak znám Vitu, krátký text to nebude. On mi bez odpovědi vytrhl mobil z ruky a najel tam na svůj profil. Na chvilku se zasekl v pohybu, ale potom rozklikl jeho profilovku. „Proč jsi mě sakra nezačmáral?" Reagovala jsem na první fotku, která se tam objevila.
Byla tam naše společná fotka, o kterou mě včera poprosil. On rychle překlikl na další story, kde už byl text.
Jen jsem to přejela okem, ale zastavila se u mého jména. Proč tam jsem označená? To by jsi musela umět číst zlato. Opět mi vytrhl mobil z ruky a vydal se s ním do kuchyně.
Po pěti minutách pokoušení se dostat mobil zpátky jsem to vzdala a sedla si ke stolu, vedle Mattema. „Neboj ten mobil ti vrátí." Promluvila na mě žirafa. Mám halucinace? Už mi hrabe, to bude z toho sluníčka. Já mám úpal.
Začala jsem šílet v podvědomí při pohledu na MaTTema. Bože jak může bejt někdo tak vysokej?
Ano i když seděl tak byl o hlavu vyšší jak já. Vždyť nejsem malá. „Typický holky." Uchechtl se. „Cože?" řekly jsme se Zoe v obýváku naráz a dva pohledy upřely na žirafu. „Říkala jsi to nahlas." Podíval se na mě. „A jako se mnou to souvisí jak? Já jsem snad kluk, nebo co?" Vložila se od toho Zoe. „Podle toho jak se někdy chováš tak ano."

   Cítila jsem něčí rty na mém krku „Teď ne." otočila jsem hlavu na Vitu a políbila ho.
On polibek prohloubil, využila jsem toho a z ruky mu vytrhla můj mobil.
Dalo mi zabrat překonat touhu po jeho rtech, ale i tak jsem se odtrhla a začala utíkat po apartmánu.
V rychlosti jsem si nasadila žabky a vyběhla na schody. Ten magor furt běžel za mnou. Vážně by mě zajímalo co na tom mobilu dělal, ale teďka není přímo vhodná chvíle pro zastavování. „Tady tvá cesta skončila děvče, kam tak spěcháš. Snad ne zase na pláž." Uchechtl se dotyčný.

„Pusť ji." Slyšela jsem hlas za sebou.