| 22 |

1K 93 2
                                    

   „Tohle je ta tvoje mánička? To je teda výhra." „Tohle jsi neměl říkat." Sykla jsem na něj a chystala se ke stejnému činu jako vždy. „Ty drž hubu." Přišlápl mi obě dvě nohy, abych ho nemohla kopnout. „Říkám ti ať ji pustíš." Ozval se opět hlas přibližně 5 metrů od nás.
„Nebo co." Pokoušel se ho Dave vyprovokovat. Čekala jsem na odpověď, vážně mě to zajímalo, ale místo odpovědi se mi dostavil jen pohled na Dava, který se momentálně držel za levou tvář.
Vykulila jsem oči a bála se podívat na Vitu.
Takhle ho vážně neznám, bojím se. Jsem divná? Co když udělá něco i mně? Ale teď mě přece chrání. „Říkal jsem ti ať ji pustíš." Slyšela jsem po chvíli nevnímání a když jsem se podívala za tím hlasem, viděla jsem Vitu stojícího jednou nohou na Dava hrudi.

   Nevěděla jsme co říct, nevěděla jsem jak reagovat, byla jsem stále vystrašená. Ani nevím z čeho. Vždyť je to můj přítel. Nic mi neudělá. Věta, která se mi stále a stále přehrávala v hlavě. „Tyvole ty jsi její bodyguard, nebo co?" Zeptal se ho Dave.
Proč mám na Dava takový štěstí, nebo spíš smůlu? Proč zrovna já? Proč chce zrovna mě? Začala jsem se opět topit v myšlenkách. Ani jsem se nepokoušela probrat zpět do reality, ale nečekané chycení mé ruky mě do té reality stejně přivedlo.
Lekla jsem se a okamžitě se podívala na dotyčného, co mě držel.
Asi jsem přece jen měla vnímat. A nebo omdlít. Teď by se to hodilo. Bože smiluj se nademnou. „Co po mně chceš?" zeptala jsem se ho, ani jsme se nepokoušela vymámit z jeho sevření. Vím moc dobře, bylo by to marný. „To víš, jsi až moc hezká. Tady chlapec to může potvrdit, že?" Cože to řekl? „Takže chceš po mně, abych se s tebou vyspala? Opět?" „Ano." „Ne." vmísil se do toho Vitaa. „Ne." Odpověděla jsem mu, znovu se s ním nevyspím, nikdy. „Řekl jsem ano." strnula jsem. „A zítra je na to takový pěkný den, osmnáctiny se musí oslavit. A jak jinak, že?" „Souhlasím s tebou." Usmála jsem se na něj. Ani nechci vědět jak se tvářil Vitaa, ale Dave celkem dost překvapeně. Mou ruku pustil a vítězně se usmál na osobu za mnou.

Právo nevypovídat w/VitaaKde žijí příběhy. Začni objevovat