Právo nevypovídat w/Vitaa

| 31 |

„Gratuluji, už je to rok, co jsi tady a stále žiješ. Je na čase vyjít do ulic." Slyšela jsem opět ten ďábelský, ženský hlas, který mi tolik naháněl husí kůži. „Je na čase mi říct tvé jméno nemyslíš?" Zeptala jsem se jí, poměrně odhodlaným hlasem. „Benne, těší mě." Podala mi ruku, ale já jí na to znovu neskočím. Už jednou se mi to stalo, když mi chtěla pomoct se zvednout ze země. V rukávu má vždy malou kudlu, která už několikrát byla v mém zápěstí. Když si uvědomila, že jí ruku na oplátku nepodám, kudlu z rukávu vytáhla. A zapíchla ji do mojí nohy. Chtěla jsem zakřičet, ale bolest utichla ve chvíli kdy jsem si vzpomněla na bolest první den tady.
Bolest utichla ve chvíli, kdy jsem si vzpomněla na bolest, kterou zažiji až uvidím Vitu s jinou.
Bolest utichla ve chvíli, kdy jsem si vzpomněla na moji dřívější rodinu, na moje bývalé přátelé. A na mou současnou povinnost zabíjet.

„Teď z tebe uděláme člověka, zavážeme rány a dostaneš první úkol, máš se na co těšit, kočko!" Benne si sundala masku, včetně kapuce a já jí konečně mohla pořádně vidět.
Měla krátké černé vlasy po ramena. Ty budou k mojí modré hlavě ladit. Pomyslela jsem si. Pár dní zpět za mnou totiž přišla s barvou na vlasy a se slovy „Aby si všimli změny." Do očí jsem jí moc neviděla, ale zahlédla jsem záblesk zeleně. Benne vypadala celkem mladě, na to, že do mě ještě donedávna řezala. „Odpoutám tě a půjdeme ti vybrat něco na sebe. Takže nedělej kraviny, víš že by tě to mohlo hodně bolet," řekla ještě před tím než vytáhla z kapsy klíč a povolila pouta, která držela jen mé nohy.
Několikrát jsem se je pokoušela povolit, ale asi věděla, že se mi to nepovede a proto jsem ruce měla volně, tedy ne, když si potřebovala vybít na někom zlost.
Nohy mě bolely a bylo vážně těžké se na nich vůbec udržet. Ale když jsem zjistila že pokoj, do kterého míříme je hned naproti, oddychla jsem si. Posadila jsem se na sedačku a pozorovala Benne jak něco hledá. Po chvíli mi došlo, že je to obvaz a dezinsekce. S obojím se vydala za mnou a začala ránu čistit. Po celém těle jsem měla několik obvazů. Několik náplastí. A pár týdnů zpět mi ještě sundávali sádru. Benne byla chytrá, až moc chytrá a věděla, že kdyby mi řezné rány nevázala, vykrvácela bych a na místě zemřela. Ano, je to logické. To však nechtěla, ona chtěla abych byla jako ona. Abych se přidala na temnou stranu. Abych zabíjela. Měla jsem na sobě černé džíny a bílý svetr. Vypadala jsem vcelku nevinně. Do doby než si lidi všimli zbraně, jak za mým tak za Benniným páskem. Vedla mě do lesa, kde už jsme párkrát byly. Posadila jsem se na lavičku a ona si stoupla přede mě. „Jak jsem říkala, je to už rok, co jsem tě poprvé pořezala. A co jsi naposledy viděla své blízké. Je mi jasné, že by jsi o nich něco chtěla vědět tak poslouchej." Na chvíli se odmlčela. „Jistě tě zajímá jestli si Vitaa našel jinou, potěším tě. Ne nenašel, ani jeden z nich po tobě nepřestali pátrat narozdíl od policie. Stále tě hledají, i když marně." Sama pro sebe jsem se usmála. Myslela jsem si, že už to vzdali dávno. „Zoe se má dobře, přítele má ač si nejsem jistá koho přesně. Fotky nebyly zřetelné. A Mattem nedávno dosáhl 200k na YouTube, takže je taky šťastný, když zrovna nemyslí na tebe. Tím pádem se dostáváme k tvému úkolu." Zase se odmlčela a já začínala mít strach.
Zoe a Mattem už spolu nejsou?

„Bude to dlouhá cesta, protože jsme přibližně 100 kilometrů od Prahy. Ale chci po tobě, aby jsi zabila momentálního přítele Zoe." Sklopila pohled a dále mlčela. Nevěděla jsem co říct. Určitě je stále s Mattemem a já mu nemůžu ublížit, byl jako můj bratr. A i kdyby to Mattem nebyl, ublížila bych Zoe. „Já nemůžu." Setřela jsem si první slzu, která se drala na povrch. „Nemůžeš, musíš. A teď se seber za chvíli jedeme." Chytla mě za ruku a za ní mě vytáhla na nohy.
Věděla jsem, že se tomu nevyhnu. Už jednou jsem musela zabít náhodného člověka. Nejdřív mi ho bylo líto, ale pak jsem zjistila, že je to zábava.

Jenže Mattem?

Dojeli jsme do Prahy a já se začala ohlížet kolem jestli neuvidím někoho z nich. Najednou se auto zastavilo a já vystoupila. Byli jsme u školy, na kterou jsem měla chodit, bože co tady. To po mě chce, abych ho zabila před několika lidmi? „Najdeš Zoe, zeptáš se jí na přítele a, no přeci víš kde máš zbraň." To je ale vážně ubohý, Zoe mě neviděla rok, je jasný že se bude ptát na milion jiných věcí. Už jsem se jí chtěla zeptat, ale když jsem se na ní podívala, nebyla tam. A do prdele.
„Lucy?" Slyšela jsem vedle sebe. Dvojitý do prdele. „Zoe?" „Kde jsi byla? Co to máš s vlasy? A co tady děláš? Víš jak jsme se o tebe báli?! Ví o tom Vitaa?!" Křičela na mě, ale přes slzy jí to moc nešlo. „Zoe mám na tebe otázku a potřebuju nutně odpověď." Položila jsem jí ruku na rameno a pochybovala, že mi to někdy odpustí. „Máš přítele?" Zeptala jsme se narovinu, ona vykulila oči a viděla jsem, že má chuť mě praštit. „Ty se celej rok neozveš a pak se mě zeptáš jestli mám přítele?!" Rozzuřila se ještě víc. „Prosím, chodíš stále s Mattemem?" „Ne, toho mi ani nepřipomínej. Aby jsi věděla tak mě podvedl. Teď mám jinýho, jmenuje se Regie, proč to chceš vědět?" Podívala jsem se na Benne, která byla za rohem školy. Ona jen pokrčila rameny. Jasně, sebe prásknout můžu, ale jí ne. „Musím ho zabít." Víc vyrovnaně jsem znít nemohla.
Zoe se usmála a hned na to zamračila.
Potom mi cinkla kapsa, teda mobil. Ani nevím, že ho tam mám. „Řekni jí, co se děje, ale neříkej ji jak vypadám a žádné informace o mně. Rovnou ji varuj, že jestli půjde pro poldy nepřežiješ." Přečetla jsme nevědomky nahlas. „Máš co vysvětlovat Greenová!" Nasucho jsem polkla. Tohle bude špatný.

„Pamatuje,š jak jsem se šla projít? Někdo me unesl, je to takový gang nevím jak jinak to říct je jich víc, každopádně velí jim jedna dívka, která mi dala za úkol zabít tvého přítele. Celý ten gang jsou vrahové, včetně mě. Na videích mi ukazovala jak zabíjí lidi. Jednou jsem kvůli ní měla zlomenou ruku. Ale vždy mi to ošetřila. Bylo to varování a zároveň zkouška na vlastní kůži, co zažijí moje- oběti." Mezitím, co jsem jí vše vyprávěla jsme došly do parku, kde nidko kupodivu nebyl a Zoe mezitím napsala svému příteli ať přijde. „Až zabiješ Regieho, pustí tě?" Zeptala se Zoe se slzami v očích. Opět mi přišla zpráva. „Zatím jsi zvládla jen jednu zkoušku, vydržet rok bez blízkých a v bolesti jak psychické tak fyzické. Teď plníš druhou. Zbude jedna, až potom budeš připravena na život vraha. Propustíme tě, ale věř, že se za námi budeš sama vracet. Stejně jako ostatní." Opět jsem to přečetla nahlas, tentokrát ale schválně. „Co by se stalo kdyby jsi to nesplnila?" Podívala jsem se na mobil po dalším cinknutí. Byla to fotka. Fotka nože. Vím moc dobře, že si ho brala s sebou, stejně jako zbraň. Zoe to asi došlo a okamžitě se zvedla z lavičky, na které jsme doposud seděly. Začala pochodovat sem a tam. A já začala přemýšlet, která z nás to má horší. „Zapomněla jsi přečíst text, co je nahoře." Přišla mi další zpráva. Ani jsem si nevšimla, že něco vůbec nad fotkou napsané bylo. „Za nesplnění úkolu, se bude Lucy dívat jak jeden z jejích blízkých trpí. Jestli zemře nevím." „Cože?" Vykřikla Zoe, já to asi přečetla nahlas, že?„Kdyby šlo jenom o mě, neudělám to. Ale takhle může přijít o život kdokoliv." „Ahoj zlato, představíš nás?" Přišel k nám nějakej kluk. Pocit, že ho za chvíli nejspíš odstřelim mi naháněl hrůzu. Měl špinavě blond vlasy, byl střední postavy a do očí jsem se mu radši ani nedívala. „Myslím, že to nemá na tu chvíli cenu," zašeptala Zoe. „Já jsem Lucy, její kamarádka a ty?" Vzala jsem to místo Zoe a nastavila ruku. „Oh ahoj, já jsem Regie, její přítel." Podal mi ruku, otočila jsem hlavu na Zoe, smutně se na ni usmála a povolila rukáv, aby kudla, kterou jsem měla v rukávu vypadla přímo na jeho zápěstí a zabodla se do žil. Díky Benne.
Z opasku jsem vytáhla zbraň s tlumičem a jednou ranou do srdce ho dorazila. Zoe se rozbrečela, nevěděla jsem, co dělat, právě jsem jí zabila přítele nemůžu být přeci ta, která.ji uklidní ne? Zbraň jsem vrátila na své místo, kudlu jsem dala k ní a zkusila k Zoe natáhnout ruku, jestli neuhne. Nestalo se tak, tak jsem ji objala a snažila utišit s tím, že už bude dobře, i když jsem věděla, že sakra ne.