Právo nevypovídat w/Vitaa

| 30 |

| O PÁR DNÍ POZDĚJI |

   Zase to blbý letadlo. „Říkám vám, že jestli tentokrát neusnu, tak budu mít trauma do konce života a budete za to nést vinu vy." Odvětila jsem chvilku před nástupem do letadla. Celý ty dva týdny v Chorvatsku utekly jako voda. A mně až teďka dochází, že jsme zameškali pár dní školy.
Skvělé, no ne? „Nechceš prášky na spaní?" Zeptal se mě MaTTem, se smíchem v hlase. „Ty je máš?" Brala jsem vážně jeho nabídku. „Jo má, ale já tě tam nebudu půl hodiny budit." Odpověděl za něj Vitaa. Fajn už vím, kdo za to bude nést vinu nejvíce. Konečně doma, lásko ty jsi mi tak chyběla." Běžela jsem obejmout postel. „Tak já vám nechám soukromí." Zasmál se Vitaa a vydal se k mojí kočičce Angie, kterou doposud hlídala sousedka. „Ne to je dobrý, stejně musím jít obejmout mého druhého miláčka." Vydala jsem se k němu a vzala mu z ruky Angie, která mi neuvěřitelně chyběla. „A já jsem jako kdo?" Vitaa hrál naštvanýho. Zoe šla k Mattemovi, takže jsme doma sami. „Půjdu si vybalit a pak se můžeme jít projít, šel bys?" Zeptala jsem se ho ještě. „Já budu muset jít, máme ještě sraz s Mattemem, ale Zoe bude volná," řekl s humorem v hlase, ale zároveň bylo poznat, že ho to mrzí. „Tak kdyžtak půjdu s ní." „No tak já už jdu a užij si to s postelí a Angie." „Užiju, ahoj." Dala jsem mu pusu na líčko a rozeběhla se do pokoje. Procházela jsem se po louce, která byla za městem. Moc lidí tady nechodí a já jsem zřejmě výjimka.
Zoe se mnou nešla, nejspíš z důvodu, že místo klidné procházky to byl spíše běh.

   Dneska je sobota, takže se budu na škole hlásit až za dva dny. Celkem se bojím co budu mít za spolužáky.
Zoe a Vitaa tedy budou se mnou ve třídě a Mattem chodí na jinou střední, ale co ti ostatní spolužáci?. Sedla jsem si na lavičku, ze které byl krásný výhled na louku posetou květinami. Je konec léta, ale i tak. Barvy jsou tady všude. Do uší jsem si dala sluchátka a zapla si svůj denní playlist. Zavřela jsem oči a nevnímala okolí. Jen já, Viktor Sheen s písničkou Deja Vu.