Právo nevypovídat w/Vitaa

| 28 |

   Obrovská bolest hlavy, pocit že za chvíli skončíte s hlavou v záchodě a totální bezmoc. Mám pocit, že to včera neskončilo u obyčejného kámen, nůžky. „Už jsi vzhůru?" Zaslechla jsem Vitu vedle sebe. „Hm." Na víc jsem se nezmohla, bylo mi hrozně špatně. Měla jsem v plánu znovu usnout a vyspat se z toho, kdyby mi na poslední chvíli nezazvonil mobil. Bože kdo zas. „Greenová, prosim?" Ani jsem se nepodívala kdo volá a zvedla hovor.
Nenapadalo mě, kdo to je takže stačilo čekat. „Dobrý den, tady firma voňavé prázdniny, objednávala jste si zde sedmikrásky a pampelišky. Potřebujeme ale potvrdit objednávku podpisem, je to možné?" Slyšela jsem hlasitej smích vedle mě a vůbec nechápala. Jako jo, ten hlas mi někoho připomínal, ale kterej debil...
„Miku?!" Docvaklo mi to. „No konečně ti to došlo." „Hele abych se vrátila k tématu, tak ne není to možné, jsem momentálně mimo město. A ač nevím o co jde, měj se." Típla jsem hovor a stále překvapeným pohledem se podívala na smějícího se Vitu. „Kdo je Mike?" Zeptal se hned po uklidnění jeho záchvatu smíchu. „Spolužák, včera jsme se o něm bavily se Zoe." odvětila jsem a dále přemýšlela co asi mohl chtít. Myslím si totiž že pampelišky to vážně nebyly. „Jako smysl pro humor mu nechybí." Začal se opět smát. A já mu zakryla pusu ve chvíli kdy mi opět začal vyzvánět mobil. „Neznámý číslo? Aha?" Zvedla jsem to, ale tentokrát jsem nepotřebovala scénku s pampeliškama, takže odpověď „Ano?" pro případ, že to není Mike, bohatě stačila. „Dobrý den, tady opět fir-" „Miku, už drž hubu, co chceš." Přerušila jsem ho ve vyprávění a Vitaa se opět začal smát. V překladu dusit, protože moje ruka stále byla přiložena na jeho ústech. „Nojo nojo, protože neodepisuješ ve skupině tak se tě ptám tak-" „Neřeknu ti, kde bydlím. A ne nestěhovala jsem se kvůli vám a jsem zadaná takže jestli ti něco vzkazuje Dave, pošli ho do prdele." Opět jsem ho přerušila a ruku odendala z Vitovi pusy, protože už byl v klidu. „Hele Dave mi nic nevykazuje." Odkašlal si. „A prosimtě kdo by tě sakra chtě-" Vitaa si odkašlal a to ho nejspíš umlčelo. Usmála jsem se na něj a dále poslouchala co z toho idiota vypadne. „Sakra můžete mě přestat přerušov-" „Ne." Odpověděla jsem mu. „Okej tak poslední zpráva, zítra mě čekejte. Měla by sis kontrolovat GPS." Típl hovor a já si okamžitě najela na horní řádek mobilu. „Vždyť je vyplá." Cinkl mi mobil, který oznamoval novou zprávu. „Mike," přečetl nahlas ten tlumočník, jméno odesílatele. „Chorvatsko, hotel ____, pokoj číslo __"
Přečetla jsem nahlas tentokrát já. „No to si děláš." „Prdel." Dopověděl Vitaa. „Vždyť jsi to viděl, mám vyplou GPS." „Klid." „Bože lidi o co jde. To musíte řvát hnedka takhle po ránu?" Přišla do pokoje Zoe. „Jo," řekli jsme naráz. „Co se stalo?" Zeptal se tentokrát MaTTem. „Mike ví přesný místo, kde jsem." Odpověděla jsem a myslím, že můj rozklepaný hlas tomu dával, co proto. „Děláš si srandu?" „Zní to jako vtip?" „Ne, kdy má přijet?" „Zítra, jak víš že přijede?" „Zase tak blbá nejsem, Lucy." Odkašlala jsem si. „Děkuju." Dodala. „Co budeme dělat? Ja ho nechci vidět." „Jsem tu s tebou, nemáš se čeho bát." Políbil mě Vitaa. Byla bych ráda, kdyby mi takhle slova pomohla, bohužel mě možná ještě víc znervózněla, nechci aby Mike ublížil i jemu. A proč je kolem mě neustále takový drama? Už stačí. Usmála jsem se a dělala jakože nic. Je teprve ráno a já už jsem ve stresu.