Právo nevypovídat w/Vitaa

| 9 |

   „Ty ses s ním vyspala?!" „Taky ti přeji dobrý ráno Zoe a koho myslíš prosimtě?" „Dobrý ráno?! Vždyť jsem odsuď musela před chvílí vyhánět Vitu koštětem!" A v tu chvíli to začalo, ztuhla jsem jako kdybych viděla pavouka.
No i za ten hnus s bůh ví kolika nohama, bych byla ráda. „Já jsem spala s Vitou?!" Odpověděla jsem po chvíli s výrazem, ala děláš si že mě prdel? „To by jsi snad měla vědět ty ne?! Bože můj, ty jsi chlastala! Holka tak to je jasný, to sis nemohla dávat větší pozor?" „A-ale..." „Žádný ale Lucy! Prostě za ním odpoledne dojdeš a zeptáš se ho na to. Třeba jsi mu jen nabídla, aby u nás přespal co ty víš." měla ustaraný výraz. Už jsem jí chtěla odpovědět, ale začala mě strašně bolet hlava. No...pravda včera jsem toho nevypila málo.
Jak jsem se vzpamatovala z ukrutné bolesti hlavy, na kterou jsem byla celkem zvyklá, ale i tak to bolí. Jsem váhala, ale nakonec Zoe řekla že tam prostě půjdu.
Upřímně, nechce se mi tam. Ale jestli nás Zoe viděla spolu ráno v posteli a já byla včera večer opilá.
Čas ubíhal rychleji než obvykle a už se blížila chvíle kdy jsem musela jít za Vitou. Zoe to napsala Matymu, prej je u něj, takže taky skvělý, ale alespoň nemusím jezdit bůh ví jak daleko, protože MaTTem bydlí cca 5 minut busem od nás. Díky bohu, Zoe šla se mnou, ale spíše kvůli Matymu. Zdá se, že jsou spolu. Nechtěla jsem se jí na to vyptávat. Mám svých problémů dost.
Zazvonily jsme na zvonek a po chvilce na otevřel Vitaa. A heleďme se, jako na zavolanou, to nemohl otevřít Mattem? Koukala jsme se mu do očí, ale odvrátila pohled přesně včas jinak by má pleť, opět změnila barvu.
Pozval nás dál, já na nic nečekala, rovnou ho chytla za ruku a táhla nahoru. Bylo mi jedno jestli na nás ti dva čumí jako na kokoty. A nebo jdu úplně jiným směrem. Já to potřebovala vyřešit. „Takže co se děje? Nějaká nervní." Neodpověděla jsem mu a jen na něj koukala vražedným pohledem. „Jo aha ty myslíš asi to ráno viď ehm no."
Poškrábal se na zátylku a bylo na něm vidět, že to ráno nechápal on sám. „Co se stalo, po tom co jsme odešli z klubu?" zeptala jsme se ho. „No víš, nepamatuju si to úplně, ale byla jsi vážně na mol a..."„Fajn to mi stačí asi si to dokážu domyslet, díky že jsi mi to potvrdil." řekla jsem a vydala se z nějakýho pokoje, ve kterým jsme doteď stáli. On za mnou ale doběhl a obejmul mě, nechápala jsem to, ale obětí mu opětovala. Bylo mi líto co se stalo. Jenže s Vitou jsme nebyli ani přátelé, tedy teď už ano, ale předtím „Promiň," řekl po chvíli v objetí a já jsem se mu podívala do očí, bylo vidět, že to myslí vážně. „Ty promiň, neměla jsem se opít." Omlouvali jsme se tam jeden druhému navzájem, do chvíle, než jsme si řekli, že na to zapomeneme a zůstaneme přátelé. Pochybuju, že zapomenu na noc, kdy jsem přišla o pannenství, ale tak nějak jsem ho uklidnit musela. Vlastně i sama sebe.
Došli jsme za Mattemem, Zoe a jen pozorovali jak se tam oblizují.
„Fuj" řekli jsme s Vitou nastejno a jen se tomu zasmáli. Ti dva se na nás podívali, ale nic neřekli. Byla to hodně trapná chvilka. Dokud jsem neřekla, že už půjdu.
Vitaa se nabídl, že půjde se mnou a mně to vlastně ani nevadilo, opět. Tedy pokud se nic nebude dít. Nikde jsme se nastavovali, proč taky.
Šli jsme pěšky takže cca 20 minut cesty normální chůzí. Buď to ve mně hrklo, nebo jsem v sobě něco málo ještě měla ze včerejška. Proč? Asi jsme špatně odbočili. „Jsem myslel že bydlíte jinde-" Já byla posraná až za ušima, nevěděla jsem, kde jsme, co tady děláme, proč tady jsme a vůbec kdo je ten týpek před námi. Moment?

   Nevím jestli jsem udělala dobře, ale během vteřiny jsem objímala Vitu tak pevně, že jsem se bála, aby se neudusil.
On mě začal hladit po vlasech a stále se koukal na toho chlápka. Bylo to strašné uklidňující, ale když přestal, celkem jsem se lekla. Ztuhl on, ztuhla jsem já. „Běžíme!" Vitaa mě chytl za ruku a rozeběhl se se mnou neznámo kam. Bála jsem se jako nikdy, ale co bylo horší, že ne o sebe, ale o osobu co se mnou momentálně běžela. „Kde jsme?" Byla jsem vystrašená jak nikdy. „Ticho." Opět jsem chtěla něco namítnout, ale to jsem nestihla. Políbil mě a tím mě umlčel. A to doslova, v tu chvíli mi došla zásoba slov. Koukali jsme se jeden druhému do očí. Vitaa si skousl ret a tentokrát jsem to byla já, která spojila naše rty v jedny. Slyšela jsem výstřel, strašně jsem se lekla a zkontrolovala jestli to nezasáhlo Vitu. Ten se na mě podíval, otočil se a znehybněl.
Taky skvělá situace toto. Chytla jsem ho za ruku a chtěla odejít, to mi taky nevyšlo. Vitaa neudělal ani jeden krok, jediný jeho pohyb byl když si mě schoval za sebe. Výškový rozdíl zajistil, že z pohledu chlápka vidět nejsem, ale i tak o mně věděl.
To mi však bylo jedno, nechtěla jsem aby se mi něco stalo to ne, ale o toho kluka přede mnou jsem se bála milionkrát víc. Vytáhla jsem mobil a chtěla zavolat policii.
Myslela jsem, že skolabuju i já, když jsem slyšela další výstřel.