Právo nevypovídat w/Vitaa

| 19 |

   „Buď tak hodnej a uhni mi z cesty, mám na spěch." „To mě mrzí." Pokoušel se napodobit ten smutný kukuč malejch dětí. „Navíc kam spěcháš? Pláž je otevřena furt, ta se nezavírá, víš to?" „Pochybuji, že máš ještě šanci mít děti, ale nakopnout tě můžu stále!" „Nenene to je dobrý." „Měj se." Uchechtla jsem se a vydala se dolů ze schodů. Chycení ruky a okamžitá zástava srdce ze strachu, mě upřesnila, že se k Vitovi asi nedostanu jen tak. Bolelo to, hodně to bolelo. Měla jsem pocit, že v zápěstí levé ruky mi nezbývá už ani kapička krve. „Nech mě proboha už být!" „Ale nějak rychle tě přešla veselá nálada zlato." „Neříkej mi zlato, ty jedno slizský hovado!" „Jsem Dave, těší mě." „Jsem Lucy, jdi někam." „Spíš ne," odvětil celkem rychle, dokonce i moc rychle na to abych to nějak pochopila. Nechápavý pohled se rázem změnil v nasraný, jen co mě políbil. „Co po mně chceš." Sykla jsem a svou pravou nohu vymrštila do vzduchu. Jo je to ohraný, ale jeho to bolí. Lišácký pohled naladěný zlostí mi hrál na tváři ještě pár vteřin a potom jsem se doslova rozeběhla ze schodů. „To ti to trvalo" Zasmál se Vitaa hned co mě viděl vycházet ze dveří hotelu. „Promiň, ještě jsem se musela vrátit, zapomněla jsem si náramek." Zvedla jsem do vzduchu ruku, na které jsem měla náramek z mušlí. Ten však nebyl odsud. Dostala jsem ho jako malá od babičky, nosím ho furt. Nepamatuju si chvíli kdy jsem jo sundala z ruky. Prostě nikdy. Od jejich smrti ne. Doufám, že si neuvědomí, že ten náramek mi zdobí zápěstí každý den, bez přestávky. „Kam jdeme?" Zeptala jsem se při pohledu na celkem zaplněnou pláž. „Na pláž." „Vtipný."
„Tak pojď tam." Ukázal k volnému místu na písku.
Pustila jsem jeho ruku, za kterou mě doposud držel a rozeběhla se k již zmiňovanému místu. „Jdeš?" „No jo jdu, ale zmrzneš." Na úšklebek samozřejmě nesměl zapomenout. „By ses divil."
Rozeběhla jsem se k vodě, již jen v plavkách a otočila se na Vitu s povytaženým obočím. „Sakra to je studený." Člověk by nevěřil, když je v Chorvatsku takový vedro, ale ta voda byla jako z mrazáku. „Já ti to říkal." Doběhl ke mně a než jsem se stihla vzpamatovat tak mě držel v náruči a šel se mnou dál než po namočené kotníky.