Právo nevypovídat w/Vitaa

| 17 |

   „Nepřibližuj se." Jedinej kdo byl k němu otočenej čelem, tak byla Zoe, já ho viděla periferním viděním. A právě MaTTem s Vitou byli ti, co vůbec nechápali. „Takový krásný přivítání jsem nečekal." „To je on?" Podíval se na mě Vitaa, který vlastně neví jak Dave vypadá.
Kývla jsem hlavou a otočila se na Dava.
Spíš na Dava a Vitu, který za ním momentálně šel. Počkat co?
„Jsem Dave, tvé jméno?" Vitaa mu neodpověděl, ale takovouhle ránu jsem snad nikdy nedostala ani já od matky. „Ti to ta kráva stihla už říct, nebo ti mrdá!" Schytal další ránu Dave. „Tak to ne," řekla jsem celkem potichu a chtěla se rozejít k nim, ale MaTTem mi v tom zabránil se slovy „Jdu tam já." „Ale notak!" Rozešla jsem se k nim, když Dave poslal Vitu k zemi. Zdá se mi, že i holka vyhublá na kost dokáže dávat silný rány, alespoň do rozkroku. Dave se svíjel bolestí, Vitaa se snažil zvednout. „Miluju tě." „Já tebe," řekl když se probral z tranzu. „Tak jdem pro kufry."

   „Ty vole." „Slovník." Napomenula mě samozřejmě Zoe, jen co jsem otevřela dveře od našeho apartmá. Napřáhla jsem ruce a nemusela čekat dlouho aby mě ti tři obejmuli. Dámy a pánové, tak tady budu trávit narozeniny. „Děkuju" usmála jsem se. „Nemáš za co," řekli všichni tři naráz. „Tak pojď" Chytl mě za ruku Vitaa a každý s jedním kufrem v ruce a batohy na zádech, jsme vyšli vstříc pokojům.

   „Zlato?" Zavolal na mě Vitaa „Ano?" „Pojď sem." „Počkej." Odpověděla jsem mu se smíchem v hlase. „Ano?" Zopakovala jsem, když jsem k němu došla.
Seděl na sedačce a něco klikal na mobilu. Bez odpovědi si mě stáhl na klín a zasmál se. „Víš, že na tej pohovce je více místa, takže nemusím sedět přímo na tobě?" Pokoušela jsem se ho naštvat. „Překvapivě, tohle vím, ale já tě chci mít u sebe." Dal mi malou pusu na nos, což způsobilo starý dobrý červenání. „Nesměj se!" řekla jsem s důrazem v hlase, ale úšklebkem v obličeji. „Co mi uděláš," řekl výhružně, věří si. Bez odpovědi jsem se k němu naklonila, naše rty od sebe nebyly ani centimetr daleko. Ale tohle nebyla moje pomsta, okamžitě jsem vstala ještě před tím, než jsme se políbili. A tím jsem si vysloužila polštář, který po mně hodil.
Zoe a MaTTem někam odešli, ani nechci vědět kam.
S Vitou jsme tady tím pádem opět sami, můžeme dělat cokoliv a já si vybaluju věci.
Uvědomuji si vůbec co by dalo tolik holek, možná i kluků za to aby byli ve stejné pozici jako já?
Uvědomuji si vůbec, že si Vity dá se říct nevážím? A krom pár slov a polibků se nechovám jako někdo, kdo by měl šťastný vztah? „Vito?" Zakřičela jsem na něj. „Ano?" Dle hlasu jsem poznala, že se na něco soustředí. Mám ho vyrušit? Přišla jsem k pohovce, na které stále seděl a čuměl do mobilu. To už je i mobil zajímavější než kostra?
Sedla jsem si na něj obkročmo a vzala mu mobil z ruky. „Neboj se nepodvádím tě a ani nechystám vraždu, jen mi ten mobil prosím vrať." „Proč?" Na tváři mi hrál úšklebek. „Kdyby jsi klikla na ikonku nahoře, přišla by jsi o překvapení." Ikonka nahoře? Tam něco takovýho je? Mobil jsem vypla a položila ho na stůl. Vitaa pozvedl obočí asi nechápal moje chování.