Ve znamení života

6. kapitola - pokus

Rachel se neskutečně bála. Chvíli poté, co Rachel odsouhlasila onen pokus, zavolala agentka Johnson vám jistě velmi dobře známou Wandu Maximoff, aby našla nějakou nepěknou vzpomínku, i když Rachel si byla jistá tím, co za vzpomínku bude nucena vidět. Pokud hádáte, že to bude vzpomínka na smrt jejího otce a později i matky, hádáte správně. Přesně tohle ji zřejmě mělo čekat.

Když agentka Maximoff dorazila na místo, byla Rachel strašně zpocená, i když čekali jen něco přes čtvrt hodiny. Jednoduše řečeno, nikdo z téhle situace nikdo nebyl nadšený.

Agentka Maximoff, elegantní a překrásná žena, která už něco zažila, jak si o ní Rachel pomyslela, vstoupila rázným krokem do místnosti a snažila se všechny svým úsměvem uklidnit. Ale ona sama byla ve skutečnosti nervózní téměř tolik jako Rachel. Jelikož ona sama si prožila své, věděla, jak moc nepříjemné a bolestivé něco o pro Rachel bude muset být.

Ale přeci jen, ona sama s tím souhlasila, takže asi ví, do čeho jde.

Ona sama si o Rachel něco předem zjistila, má totiž problémy s důvěrou, myslím, že vy chápete proč. A nakonec narazila i na tu tragédii s jejími rodiči a od té chvíle k ní začala cítit jakési sympatie, protože ona sama ví, jaké je to, přijít o rodiče v mladém věku a to tragicky.

Ale teď už je čas se na to vrhnout, ať už je to za nimi.

Wanda se se všemi pozdravila, i když je moc, některé vůbec, neznala. Pak přešla k Rachel a povzbudivě se na ní usmála. Pak jí řekla: "Vím, že už ti to agenti Simmons, Fitz a Johnson říkali, ale stejně ti ještě jednou řeknu, co tě teď čeká. Až domluvím, půjdu do tvé hlavy a pokusím se tam najít nějakou pro tebe nejhorší vzpomínku, Ať už smutnou, ponižující či nějakou, která v tobě vyvolá vztek. Pak ti jí ukážu a donutím tě to všechno jakoby prožít znova. V průběhu celého budeme v místnosti sami, nahoře bude kamera, která by měla tvé schopnosti zvládnout, kterou se na nás agenti Simmons a Fitz dívat. Agentka Johnson bude tuhle místnost svými schopnostmi chránit, takže se neboj, že bys někomu ublížila. Počítám, že mě v akci už jsi viděla, takže ti musí být jasné, že mně také nemůžeš ublížit. Dobře, to by mělo být všechno, rozumíš všemu nebo se chceš ještě na něco zeptat?" zakončila Wanda svůj monolog.

Rachel, která všechno chápala, ale stejně se neskutečně bála, kývla hlavou v náznak toho, že se na nic zeptat nechce.

Ostatní tedy opustili místnost a tak tam zůstaly jen ony dvě.

Wanda zavřela oči a začala ses soustředit. Rachel je instinktivně zavřela taky a nechala Wandu prozkoumávat její mysl a vzpomínky. Wanda si její mysl představila jako dlouhou nekončící chodbu se spousty dveřmi na obou stranách. V každých z dveřích se skrývala  nějaká vzpomínka. Wanda nejdříve opatrně nakoukla do pár nedůležitých vzpomínek, pak otevřela dveře do pár šťastných, jako například její maturitu, získání doktorátu a pak i několik osobnějších, převážně. příjemné chvíle s rodinou a její dětství.

A pak otevřela ony osudné dveře a vešla do nich. Okamžitě se před ní objevila scéna, kdy se usměvavá Rachel vrací domů. Pak ale spatří to, co jí zničilo. Jejího otce. Mrtvého. Nejdřív se na něj jen v šoku, neschopna jakéhokoliv pohybu, dívá a po několika chvílích klesne na kolena a naplno se rozbrečí.

Ale Wanda věděla, že musí najít ještě jednu vzpomínku. Šla tedy dál. Pak narazila na další dveře, ze kterých byla cítit smrt. Opatrně je tedy otevřela a objevila se před ní velmi podobná scéna. Teď už tak usměvavá Rachel se opět vrátila domů z přednášky, ale tentokrát se nejdřív zdálo vše v pořádku. Pak ale přešla do koupelny, kde si chtěla umýt ruce a opláchnout obličej a spatřila svou matku. Taktéž mrtvou. Seděla opřená o stěnu s podřezanými žílami. Rachel k ní okamžitě doběhla a sedla si k ní. "Ma- mami, proč jsi mi to udě- udělala?" zeptala se jí dívka c slzách, když se vzpamatovala z toho nesmírného šoku.

A Wanda věděla, že tohle je to vzpomínka, kterou jí musí ukázat. A tak také učinila.

A pak se to stalo. Rachel začala brečet a její tělo se pod tím náporem začalo třást. A v tu chvíli Wandou začala procházet neskutečná bolest. Jak fyzická, tak i psychická. Rychle opustila její malé a začala se bránit.

Rachel ale nepřestávala vypouštět tu ohromnou sílu a tak Wandě nezbylo nic jiného než ji znovu vklouznout do myšlenek. Udělala to a v telepaticky ji řekla: "Já vím,že to je těžké, ale potřebuju, abys to ukončila, ano?"

Rachel jí zaslechla a začala se snažit to zastavit. Ale nešlo to! Neustále z ní vycházela energie tak silná, jakou by normální člověk nepřežil. A pak Rachel začala cítit, jak z ní vyprchává i její životní energie. Z posledních sil se to snažila zastavit, ale nic se nestalo.

A najednou nic. Omdlela.

Ahoj! Tak co říkáte na nový zvrat? Mimochodem, tahle kapitola má přes 800 slov, což je fakt hustý! A ještě jedna věc. Omlouvám se, že kapitoly nevycházejí každý den, ale ve škole máme hodně testů a všeho a já chci dostat co nejlepší známky, takže se šprtám a pak mi nezbývá moc času na psaní. Ale možná že po zkouškovém budu zase aktivnější, uvidíme. No nic, já uzdě s vámi loučím, uvidíme se pozítří a ahoj!

Vaše Mia