Ve znamení života

8. kapitola - avengers?

"Víte, mám vám říct ještě jednu věc, a tou je, že, jak jistě víte, s vašimi schopnostmi jste nebezpečná, ale to i soustu dalších lidí, kteří dnes volně chodí po zemi. Takže máte několik možností, jak bude vaše budoucnost vypadat. Můžete, bohužel se sledovacím, samozřejmě miniaturním, zařízením, odejít s tím, že jednou za čas se nám budete hlásit a my budeme kontrolovat vaše schopnosti, životní funkce a psychiku. Ale už byste se nemohla vrátit ke své předchozí práci, což je doufám pochopitelné. I kdybyste na sobě měla nonstop tlumiče, které by svobodu samozřejmě doprovázely, vaše schopnosti by se nevytratili jako pára nad hrncem, a kdyby jste podstoupila nějaké emocionální vypětí, což by se vám mohlo stávat celkem často, máte totiž dost nevyrovnanou psychiku, vaše schopnosti by vyšly na povrch a mohla byste někomu ublížit. To je jedna možnost. Pak je tu další. Tohle není možnost, kterou byste si vybrala, ale taková, která by vás čekala, kdybyste se pokusila své schopnosti využít k něčemu špatnému. A to jest vězení pro Inhumans a lidi se speciálními schopnostmi. A pak je tu poslední možnost. A to je přidat k jedné skupině se schopnostmi - Avengers. Víte, když sem Wanda přišla a viděla, co se vám stalo, začala k vám pociťovat určitý druh sympatie, který můžete pocítit jen u někoho jako jste vy nebo Wanda, kteří si vytrpěli své.  A tak se na základně domluvila s ostatními Avengers na tom, že by jste se mohla přidat k nim." dořekla svůj dlouhý monolog Jemma.

Rachel byla už poněkolikáté za těchto pár dnů jejího šíleného života strašně zmatená. Potřebovala si vše srovnat v hlavě. Samozřejmě si myslela, že už nebude vykonávat svou práci doktorky, ale stejně jí to zklamalo a mrzelo. Nicméně se nějakým záhadným způsobem přinutila uvažovat racionálně a s chladnou hlavou. Přemýšlela, co by dělala, kdyby si vybrala "svobodu" volného života a se zděšením zjišťovala, že jediné, co jí v životě bavilo a šlo, byly přírodní vědy, a do takového oboru už se svým malým problémem nikdy nevkročí. Pak jí napadlo, že by mohla dělat něco s jazyky, protože ty jí také jdou. Tento návrh nakonec ale také zavrhla. Takže došla k závěru, že venku nemá co dělat a jak se uživit. Zneužívat své schopnosti samozřejmě také nechce. Také k čemu? K ovládnutí světa? Copak by mu chtěla vládnout jako nějaká zrůda? Ne, to nebylo nic pro ní. Pak už zbývá jediná možnost. Ale chce ohrožovat svůj život jako jiní hrdinové? Ne, to nechce.

Jak jen se za ty roky změnila, uvědomila si. Před pár lety by se do něčeho takového vrhla s radostí po lhavě. Před tím se svým otcem. Před tím se svou matkou. Před tou nehodou, která za celou tuhle situaci může. Teď už je ale jiná. Ale proč si nezkusit zahrát na tu starou veselou a roztržitou Rachel? Vždyť to přece nemůže být tak špatné, před tím to přeci bylo taky skvělé! A třeba si na ní nebude muset ani hrát, ale třeba se jí i stane.

To všechno prolétlo Rachel hlavou během pár minut. Pak se ale odhodlala a odpověděla agentce: "Stanu se jedním z Avengers.

Ahoj! Tak co, jak se vám líbí dnešní kapitola? Já doufám, že hodně! Pokud tomu tak je, tak mě rozhodně mě nezapomeň podpořit hvězdičkou či nějakým hezkým komentářem. Komentář mi ale napiš klidně i máš pocit, že můžu něco opravit či vylepšit. Mimochodem, v příští kapitole už se konečně objeví i ostatní Avengers, nejen agenti S.H.I.E.L.D.u a Wanda. No nic, to už je ode mě mě všechno, uvidíme se pozítří a ahoj!

Vaše Mia