Ve znamení života

18. kapitola - trénink a odhalení pana záhadného

Když se Strážci s Avengers domluvili na podrobnostech, šli Ria s Natashou trénovat se zbraní. Jelikož jí Rachel nikdy nedržela v ruce, musela Natasha začít od úplných základů, co se střelby týče. Co se však typu zbraně týče, měla Ria určitou praxi. Ono totiž když jste doktor, který pracuje pro S.H.I.E.L.D., tak se o typech zranění, která způsobí nějaká zbraň, něco dozvíte. 

"No, a tohle je zásobník, dokončila Nat svůj popis klasického glocku 19.  Rachel kývla, přestože jí ještě dlouho bude trvat, než si to všechno zapamatuje. "Tak, a teď přejdeme ke střelbě jako takové." začala opět Nat vysvětlovat. 

Stoupla si čelem k jednomu z mnoha terčů, které se v místnosti nacházely. Nejdřív celé svoje tělo srovnala do, na první pohled, celkem obyčejného postoje a pak obě svoje ruce napřáhla před sebe, a pak, tak rychle, že to Ria ani nestihla postihnout, vystřelila. Ria se po chvíli podívala na terč. Natasha strefila střed. Úplně přesně. 

Nervózně polkla. To se jí přece nemůže nikdy povést, honilo se jí hlavou. Nahlas však nic neřekla. 

Nat jí pokynula hlavou, a dala jí tím jasné znamení, že teď jde na řadu ona. Pomalu se tedy došourala k ní, a následně přijala zbraň, kterou jí Nat podávala. Pokusila se dostat se do zhruba stejné pozice, v jaké byla předtím Nat, pak zamířila a zkusila vystřelit. 

Ruce jí trochu cukly, ale nestalo se jí to, co byste možná očekávali, a tím něčím myslím, že jí ruce se zbraní cukly tak moc, že jí zbraň trefila do obličeje. 

Po chvíli, kdy otevřela oči, spatřila, kam její střela zamířila. Co bylo pozitivní, že se vůbec trefila do terče. Co bylo ale pozitivní méně, bylo to, že se trefila do nejširšího terče, který se na terči nacházel. 

S pochybnostmi v očích se podívala na Nat, která se na ránu dívala skepticky, ale nahlas pak řekla: "Není to tak špatné, jak jsem na první pokus čekala, ale stále máme co vylepšovat. Třeba hned první chyba, kterou jsi udělala, byl tvůj postoj. Nechala jsi celou práci na rukou. To je chyba. Při příští střele se zapři do zad a nohou, budeš mít větší oporu a půjde ti to snáz, uvidíš. Pak taky zpětný ráz. Je mi jasné, že víš, co to je, ale asi jsi ho nečekala. Taky chyba. Musíš se na něj připravit a nečekat, že to celé skončí, hned když vystřelíš. Tak to prostě není. A pak míření. Bylo mi jasné, že ti nepůjde, a že pořádně nezamíříš, když, opět, nevíš jak, a tak ti to tedy vysvětlím." a pak jí dala zase další přednášku. Tedy, "přednášku". Ono totiž, kdyby byly přednášky na výšce tak dlouhé, jako byla tahle, tak by se studenti nic nenaučili, ale pro Rachel to byla přednáška.

Když přednáška skončila, šla se o úspěšný výstřel pokusit znovu. Postavila se do pozice, Nat jí ještě trochu poupravila, pak zamířila a vystřelila. Tentokrát se trefila blíže ke středu, než předtím, ale pořád to ještě nebylo dokonalé. A tak tam ty dvě zůstaly ještě pěkně dlouhou chvíli, vlastně tam byly až do večere, kdy pro ně přišla Hope. 

                           ⭐⭐⭐

Po večeři nevyhnutelně přišel večer, s ním i sprcha, a pak, samozřejmě, noc. Po noci pak přišlo ráno.

První opět vstala Ria, která měla budík nastavený na půl šesté ráno, protože si ještě chtěla jít zaběhat. A pak, tedy, když jí budík zazvonil, vstala, šla provést svou obvyklou hygienu, pak se převlékla do obyčejných černých legín s fialovým a bílým pruhem na stehně a fialového, rovněž ze sportovního materiálu vyrobeného, tílka. Vlasy si svázala do vysokého ohonu a pak byla připravená jít běhat. 

Předtím, než ale odešla, zamířila ještě do kuchyně, aby si udělala pití, protože měla v plánu běhat dlouho. Tam ale narazila na Steva, Sama a Buckyho. Trochu překvapeně se na ně podívala a pak je pozdravila. "Ahoj kluci, co tu děláte takhle brzo ráno?" zeptala se jich.