Ve znamení života

15. kapitola - trénink numero 2

A pak se vrhly na cvičení. Wanda poprosila F.R.I.D.A.Y., aby připravila roboty typu 3, o čemž Rachel neměla ani ponětí, o čem to mluví.

To se jí ale za chvíli vyjasnilo. Ukázali se před ní, na první pohled obyčejní, roboti, ale pak Wanda jednoho z nich l zasáhla a z něj začala téct krvavě rudá tekutina. Překvapivě to ale krev nebyla, byla to pouhá napodobenina.

Rachel se na Wandu trochu nechápavě podívala, a ta se jala vysvětlování. "Tihle roboti, jak sis mohla všimnout, nejsou obyčejní roboti. Celá jejich stavba totiž připomíná lidskou, a to nejen zvenku, ale i jeho vnitřní stavba je podobná té lidské. Vybrala jsem je, protože tvoje schopnosti se vztahují pouze na živé bytosti, a tak Tony vyvinul tyhle modely."

Rachel měla však ještě jednu otázku. "Jak na ně mám zaútočit?" vyslovila jí nahlas. Wanda se na ní podívala pohledem typu a-zpátky-na-psychinu-bys-nechtěla?, ale odpověděla jí. "No já nevím, třeba ho zkus trefit do hlavy, nebo do srdce, nebo do jater, to ty jsi tady doktor, já nevím, co je a není smrtelné."

Rachel se ušklíbla a řekla: "Takhle jsem to nemyslela, myslela jsem spíš, jak mám tu energii, či jak to nazvat, vytvořit. Jak víš, povedlo se mi to jen jednou, a to když jsi mi vlezla do hlavy a donutila mě vidět," odmlčela se, ale pak pokračovala, "však ty víš co myslím, a nechci na to pokaždé myslet. Jak to děláš ty?" 

Wanda to konečně pochopila a poskytla jí pak odpověď: "Já přesně nevím, neexistuje pro to přesná rovnice, jde mi to tak nějak samo, ale ze začátku, když jsem to neuměla ovládat, tak jako ty, jsem myslela na Tonyho a na to, jak nám jeho bomba zabila rodiče. Vztek, to je ten nejlepší poháněč. Takže se zkus naštvat, ale nevybuchni, musíš to mít aspoň trochu pod kontrolou." 

Rachel kývla a začala pátrat v paměti, co by jí mohlo naštvat. Pak si vzpomněla na to, jak jí Bucky málem způsobil, při jejich seznamování, infarkt. Trochu se nad tím pousmála, ale pak si vzpomněla na to, jak se jí pak smál. To jí vážně naštvalo. Pak otevřela oči, napřáhla ruce směrem k robotu a světe div se, z jejích rukou začala vycházet neskutečně nádherná, ale zároveň neskutečně děsivá zářivá záře, která neměla žádnou specifickou barvu, právě naopak, byla složená se všech barev, na které si jen vzpomenete. Když se záře dostala až k robotovi, zasáhla do hlavy a z té se začala řinout ona rudá tekutina. Rachel pak proud přesměrovala o trochu níž, a to na robotův krk. Pak tak zvláštně pohnula rukou, robotovi škubl krk, ozvalo nechutné křupnutí a pak robot s hlasitým řinčením dopadl na zem. 

Rachel se na Wandu nadšeně a zároveň i zděšeně podívala na Wandu, a ta jí pochválila: "Jsi fakt dobrá. Upřímně, ani já jsem si nevedla napoprvé tak dobře. Nečekala jsem, že budeš mít až takovou sílu. " 

Rachel jí s úšklebkem na tváři odpověděla: "Tak jestli se mi vede lépe než takové odbornici, jako jsi ty, tak to se mnou vypadá celkem nadějně, není-liž pravda?" Wanda se uchechtla a prohlásila: "Jestli mě považuješ za odbornici, tak to s tebou rozhodně vypadá dobře." Pak ale trochu zvážněla a pokračovala: "Ale teď zátky do práce. F.R.I.D.A.Y., spusť prosím simulaci typu 4." Pak odkráčela do rohu místnosti a počkala, než se simulace spustí. 

Rachel, která, opět, nevěděla, o co jde, zůstala stát přibližně uprostřed místnosti a taktéž čekala, než se, pro ní neznámá, simulace spustí. Po chvíli se před ní objevil park jako každý jiný. Rostly tu stromy, keře, byly tu lavičky, no prostě úplně obyčejný. Pak ale zpoza stromů, keřů a laviček začala vylézat různá monstra. Běžela proti Rachel, a  než se stačila vzpamatovat, byla monstra skoro u ní. Rychle zatřepala hlavou a začala se soustředit a z rukou jí začaly šlehat plameny energie. 

A monstra hned padaly. Za necelé dvě minuty byly na zemi všichni a simulace se vypnula.

Wanda jí krátce zatleskala. Tohle vážně nečekala. Rachel má vážně talent. Nahlas však řekla jen: "Dobré." Nechce z ní přeci jen mít druhého narcistu v týmu, že ano.

Pak jí ale zatleskal ještě někdo. Stál tam Bucky a šklebil se na ně. "Nechceš mi ukázat, jak se umíš bránit bez toho? Slyšel jsem, že jste s Nat nestihly vyzkoušet sebeobranu."

                            ⭐⭐⭐

Rachel už po několikáté dopadla na tvrdou podlahu, kterou sice pokrývaly žíněnky, ale ty byly měkké asi tak jako Buckyho palačinky, které Rachel už jednou viděla, vlastně dneska, když chtěl James udělat oběd a skončily spálené na uhel a tvrdé byly jako kámen.  Takže jednoduše řečeno, byly k ničemu, když vás do nich házel stoletý, lehce labilní voják s rukou z vibránia.

Jame se nad ní začal smát, což Rachel značně naštvalo, ale přijmula jeho ruku, kterou jí nabízel, ale místo toho, aby se o ní zapřela a vstala, stáhla ho za sebou, a tak se James svalil vedle ní. Naoko uraženě se na ní podíval, ale po pár sekundách vybuchl v záchvat smíchu. Rachel vedle něj se začala smát taky. 

Když se oba po chvíli uklidnili, James se na ní podíval a pak prohlásil: "Rio, tohle bylo podlý." Ušklíbl se. Ria, jak jí James říkal, se na něj tay zašklebila a odpověděla mu: "Jo, já vím, ale neříkal jsi mi ty sám, že občas člověk prostě musí být podlý, aby někoho silnějšího, než je on sám, porazil?" 

James se trochu samolibě pousmál. "Takže ty si myslíš, že jsem silnější než ty?" Ria protočila očima, ale na tváři jí pohrával pobavený úsměv, takže jí to nevadilo. 

Po tomhle se už ale vážně zvedly a šly pokračovat ve výcviku. 

James se jí pokusil dát pěstí, ale ona se jí vyhnula. Pak se ho pokusila kopnout pravou nohou, kterou měla od přírody silnější a ohebnější. James její nohu ale zachytil a teď v ruce držel její chodidlo. A pokud jste to už někdy zažili, tak víte, že udržet v takovéhle pozici rovnováhu je přibližně tak těžké, jako pro Starka nebýt narcistou. A tak se Rachel pokusila o něco trochu šíleného. Odrazila se, vykopla i levou nohu, jelikož to James nečekal, kopla ho do obličeje. Bucky pak ve zmatku pustil její pravou nohu a ona mu zasadila ještě jednu ránu kolenem, a to na to nejslabší místo, které můžete u chlapa najít, do koulí. On se sehnul a tak byla Ria v pozici, kdy byla konečně vyšší než on. A tak vytasila svůj pravý loket a zarazila mu ho do zad, pod lopatky, těsně vedle páteře. 

James zaskučel a s poraženeckým hlasem řekl: "Přiznávám, tohle jsem nečekal. Porazila jsi mě, gratuluju. Ale prosím tě, neříkej o tom nikomu, a už vůbec ne Samovi, Stevovi nebo Tonymu, to bych to měl na talíři do konce života." zaprosil. 

Rachel spokojeně kývla, ale pak prohlásila: "Ale pozveš mě na McDonald, jasný?" A pak Bucky zmučeně kývl.

Ejááááá! Dneska vydávám kapitolu včas a dokonce je, ještě k tomu, vážně, teda aspoň na mě, dlouhá, má totiž přes  1100 slov! Jo a jinak, chci vám moc poděkovat za 369 přečtení a 6. místo v Adventure! Jste úžasný! Tak jo, uvidíme se, doufám, pozítří a zatím ahoj!

Vaše Mia