Ve znamení života

10. kapitola - seznámení

Nejdřív ní přistoupil Steve Rogers, který jí měl jakožto kapitán celého týmu přivítat tak nějak symbolicky. Podal jí ruku a přes obličej mu přeběhl lehký úsměv. Rachel mu úsměv oplatila a jeho ruku přijala a potřásla si s ním. "Vítejte mezi Avengers, slečno." pronesl s vážností v hlase. Rachel, které tohle připadalo maličko staromódní, se nenápadně uculila a řekla: "Děkuji, kapitáne." Rogers kývl a poodstoupil od ní.

Pak k ní přišel člověk v týmu rovněž důležitý, protože celý tým financoval, navrhoval a chtěl, aby to všem seklo. Ano, ten bilionář, co se jí předtím smál, Anthony Stark. Rachel mu chtěla podat ruku, ale než to stihla udělat, obejmul jí. Ona ho překvapeně objala zpátky a pak, když jí pustil, promluvila s trochou pobavením v hlase: "Také mě těší, pane Starku." Stark se uchechtl a řekl jí: "Prosím vás, tykejte mi, nejsem přeci tak starej, jako tady kápo." ukázal na Rogerse. Ten si jen povzdechl, ale nijak to neřešil, věděl, že to nemá cenu.

Pak k ní přistoupila krátkovlasá zrzka a s kamennou tváří jí podala ruku. Rachel se i tak pokusila usmát a její ruku přijala. Potřásli si a pak zrzka řekla: "Jmenuju se Natasha Romanoff, těší mě" pronesla hlasem úplně bez emocí. To Rachel poněkud zaskočilo, ale odpověděla jí: "Potěšení je na mé straně, agentko." Natasha, spokojená, že se ta nová nechce nijak moc přátelit, poodstoupila a přenechala prostor Clintovi.

Clint k ní přišel a, stejně jako jeden nejmenovaný bilionář, jí objal. Rachel byla vážně překvapená, stejně jako u onoho génia, bilionáře, playboye a filantropa. Ale stejně jako u něj, se po chvíli vzpamatovala a objala ho nazpátek. Clint za to byl rád. Ačkoliv jí neznal, chápal, jak těžké ti pro ni musí být, a snažil se ji proto co nejvřeleji přivítat. Když se pustili, potřásli si rukama a navzájem se jeden druhému, možná trochu zbytečně představili. Tím myslím, že už jeden věděl jméno toho druhého, pokud byste to nechápali.

Pak přišel na řadu Bruce. Ten byl zrovna v podobě Hulka, takže velkého 3metrového zeleného obra. Přidupal k ní tedy, omluvně se na ní podíval a řekl: "Omlouvám se, teď si s vámi asi rukou nepotřesu a proměnit se zpátky, to by bylo na dlouho, protože bych se musel jít převléct, takže se vám ještě jednou omlouvám, rukou si nejspíše potřeseme později. Nicméně, jak asi víte, mé jméno je Bruce Banner, moc mě těší." Rachel se usmála a zdvořile mu odpověděla: "Mé jméno je Rachel Williams a také mě moc těší. Četla jsem vaše práce, jsou skvělé." Bruce se usmál, bylo příjemné potkat někoho, kdo ho nebral jen jako superhrdinu či Hulka, ale i jako vědce.

Pak se ze zahrady ozvaly podivné zvuky. Následně si Stark, který očividně na rozdíl od Rachel věděl, o co jde, otráveně přikázal Friday: "Otevři okno, Friday." Okno se o vteřinu později skutečně otevřelo a dovnitř vletěl Thor se svým kladivem numero 2. To první, jak jistě víte, mu totiž rozbila jeho sestra Hela. Thor přistál a když si všimnul jednoho nezvyklého obyvatele této věže, rychle se k ní dostal a když mu Rachel podala ruku, uchopil jí a políbil ji. Tu ruku, ne Rachel. Rachel, trochu zaskočená tímto nezvyklým gestem, na to jen koukala a až teprve, když jí Thor ruku pustil, byla schopná slova. "Těší mě Thore Odinsone"

Pak ze zdi vyletěl Vision. Rachel málem dostala infarkt. Wanda se na něj káravě podívala a pronesla: "Visione, co jsme si říkali o tom procházení zdí?" Vision pochopil, omluvně se podíval nejdřív na Wandu a pak i na Rachel a omluvil se: "omlouvám se Wando, i vám slečno Williams, nedošlo mi to." Rachel se na něj usmála, aby mu dala najevo, že je to v pořádku a došla k němu. "Jinak, těší mě, Visione" podala mu ruku, kterou on uchopil a potřásl si s ní. "Taktéž mě těší."

Pak před ní přišel mladý klučina, kterého Rachel neznala. Podal jí ruku a řekl: "Těší mě, já jsem Peter Parker a.k.a. Spiderman." Rachel se chápavě usmála a jeho ruku přijala. "POtěšení je na mé straně, Spidermane."

Pak k ní přišel Falcon. "Těší mě poznat dalšího člověka se schopnostmi." Usmál se na ní. Ona se na něj také usmála a potřásla si s ním rukou. "Také mě těší potkat člověka, co si v batohu nosí křídla." řekla s mírnou dávkou sarkasmu. Falcon se naoko urazil a dramaticky  pronesl: "To bolelo." A chytil se za srdce. Oba dva se zasmáli a pak Sam poodstoupil a přenechal prostor  Ant-manovi.

Ten k ní celý nadšený přistoupil a začal se překotně představovat. "Jak jistě víte, jsem Ant-man, mé jméno je Scott Lang a jsem moc rád, že vás můžu poznat. Tedy, nemyslím to nějak úchylně, ne, že byste nebyla pěkná, to vůbec ne, ale spíš tím chci říct, že už mám přítelkyni, Hope Van Dyne a.k.a. Wasp čili Vosu, která je taky jedním z Avengers. Ale teď to asi vypadá, že se chci chlubit, ale to není pravda-" Pravděpodobně by takhle pokračoval a zamotával se do vlastních vět ještě hodně dlouho, kdyby ho jeho přítelkyně, jak Rachel pochopila, nepřerušila. "Prosím tě Scotte, už toho nech, ano? Omlouvám se za něj, je hrozně roztěkaný a roztržitý, jinak, já jsem, jak už Scott říkal, Hope Van Dyne neboli Wasp, těší mě." Na chvíli se místností začalo rozléhat trapné ticho. Pak se ale Rachel vzpamatovala a Hopinu ruku přijala a potřásla s ní. "Také mě těší."

Pak si Stark zřejmě na něco vzpomněl. "A jen tak mimochodem, Rhodey má prý nějakou práci na základně, takže nedorazí, vyřizuje, že se omlouvá." vypadlo z něj pak. Rachel kývla, jakože rozumí. Stejně už toho představování bylo na její vkus až moc.

"Tak, představování už máme za sebou, tak ti pojďme ukázat pokoj."

Ejááááá! Ano, zase ejá. A ještě jednou ano, kapitola nevyšla včera, ale až dneska, což mě mrzí a omlouvám se za to, ale doufám, že vám to vynahradí to, že ta kapitola má 950 slov a to bez dovětku. No nic, uvidíme se zase pozítří, tak se zatím mějte!

Vaše Mia