Ve znamení života

23. kapitola - pokec s Wandou, Nat a Hope

Důležité info! Povinně přečíst!
Je to už nějaká ta chvíle, co jsem přidala kapitolu o asku, a zatím nepřibyla ani jedna otázka. Takže pokud jste to nezaregistrovali, prosím, ptejte se. Klidně tady, klidně tam. Tak jo, užijte si kapitolu!

Jakmile schůzka skončila, všichni se odebrali zpátky ke své původní činnosti. Ria, která se chtěla odebrat konkrétně do svého pokoje, šla nahoru do patra a Wanda, Natasha a Hope šly za ní jako ocásek. 

když vyšla schody a chtěla vstoupit do svého pokoje, ty tři jí zatarasily cestu. Ona se na ně nechápavě a naštvaně podívala a chtěla je obejít, ale zastavila jí neviditelná síla. Ta stejná červená síla jí pak odtáhla do úplně jiného pokoje, a jak Ria později zjistila, jednalo se o Wandin pokoj. 

Wanda jí pomocí telekineze položila k ní na křeslo a ostatní holky si posedaly vedle nebo naproti ní. 

"Můžete mi laskavě vysvětlit, co děláte?!" vyjela na ně, hned, jak dopadla na křeslo.

Holky se uculily a Nat jí odpověděla: "Už dost dlouho sis s náma nepokecala. A my si myslíme, že je načase to napravit."

Riu to ael vůbec neuklidnilo, právě naopak, ještě víc jí to naštvalo. "A to jste mi to nemohli prostě jen tak říct jako normální lidé, ale museli jste mě usnášet?!" zaječela na ně. 

Ty tři vypukli v záchvat smíchu. Ria se na ně dívala jako na idioty, ale vyčkávala, až se uklidní a odpoví jí. Co jiného jí také zbývalo?

Když se holky uklidnily, Hope promluvila. "Ano, museli jsme tě unášet, jak si to nazvala, protože o tom, o čem si s tebou chceme promluvit, bys s náma dobrovolně nemluvila. " 

"To jsem teda zvědavá, o čem se mnou chcete drbat." řekla si spíš pro sebe, ale holky jí i tak slyšely. "O Buckym." řekla suše Wanda.

Ria viditelně znervóznila. Čekala toho hodně, ale zrovna tohle ne. "O Jamesovi?" ujistila se nervózním hlasem. 

"Přesně o něm." Ria se na chvíli zarazila a pak jim odsekla: "A o čem přesně se chcete bavit? A proč zrovna o něm?" snažila se o lhostejný hlas, ale moc se jí to nedařilo, protože se jí trochu třásl. 

"Tobě se líbí?" vypálila Nat. 

"Co prosím?!" zakuckala se Rachel. 

"Takže jo." ušklíbla se Hope. 

"Co? Ne, to není vůbec pravda!" začala Ria plácat blbosti, co jí zrovna napadly, aby zakryla svojí nervozitu. 

"Hele, nemusíš to nic, za co by ses měla stydět, neporušuje to žádná pravidla. " snažila se jí uklidnit Wanda, ale stále nemohla přestat culit, stejně jako ostatní holky. 

"Ne, nelíbí se mi. Jasně, je hezký, milý, vtipný, empatický, hodně si toho prožil, a jeho pozornost mi taky tak úplně nevadí, ale..." snažila se Rachel vymyslet nějaký rozumný argument, ale nic jí nenapdalo.

"Holka, ty jsi v tom až po uši!" Vykřikla nadšeně a překvapeně Wanda.

"Ne, to teda nejsem!" začala se Ria ošívat. Ale tím, jak se začala ošívat, jen utvrdila dívky v jejich přesvědčení.

"Prosím tě, nezakecávej to! To není nic, za co by ses měla stydět." řekne Nat s úšklebkem na tváři.

"Ale teď už vážně. Ty ho miluješ, viď?" zeptala se jí Hope. Ria se ani na chvíli nezarazila, protože v tom měla jasno. "Ano, miluju ho." pronesla potichu. "Ale bojím se toho." dodala ještě tišeji.

"A čeho se, prosím tě, bojíš?" zeptala se jí udiveně Wanda.

"Co když to necítí stejně?" vypadlo po chvíli z Rachel otázka, kterou si sama pokládala už několik dní neustále.

"A co tě vede k té myšlence?" zeptala se Nat. "Vždyť se na tebe pořád kouká tak..." snažila se najít nějaké vhodné slovo. "Zamilovaně" vypadlo z ní po chvíli přemýšlení. 

"Jo? Tak proč mi před pár hodinami řekl kámoško?" zeptala se Ria sarkasticky, i když jí to uvnitř bolelo. 

"Třeba ani o n sám neví, co cítí, a nebo neví, co cítíš ty, jestli ty cítíš to samé k němu, takže je vlastně ve stejné situaci jako ty. Pokud chceš, můžu to zjistit." nabídla jí Wanda. 

"Ne, nepolezeš mu do hlavy! Je to nefér a taky dost podlý!" zvýšila Ria lehce hlas.

"Klídek, holka. Nemyslela tím, že mu polezu do hlavy. Jestli chceš, můžu si s ním promluvit a nějak nenápadně to z něj vytáhnout. Takto mělo vyznít." snažila se jí uklidnit Wanda.

Ona se na ní zaraženě podívala a pak jí to došlo. Uklidnila se a pak jí poněkud nervózně odpověděla: "Promiň, nedošlo mi to." Cítila se vážně trapně. 

Wanda nad tím jen s úsměvem mávla, ale pak se jí už poněkolikáté zeptala: "Tak co? Mám to z něj nějak vytáhnout?" 

Ria, s pocitem, že to nemůže nikomu ublížit, přikývla. 

Ejáááááááá! Tak co, jak si užíváte jarní prázdniny? Já ve středu s rodinou odjíždím na Šumavu lyžovat a strašně se těším. Akorát teď jsme já a moje ségra trochu nemocné, takže doufáme, že se uzdravíme. A stala se ještě jedna super-důležitá věc. Překonali jsme 1K přečtení! Chci vím strašně moc poděkovat, je to úžasné a zároveň nepředstavitelné, že ty moje žvásty někoho zajímají! Ale bohužel přes jarní prázdniny nejspíš nebudou vycházet kapitoly, protože upřímně ani nevím, jestli tam bude Wi-Fi. Ale to se uvidí. Tak jo, to je všechno, co jsem chtěla říct, tak zatím ahoj!

Vaše Mia